pátek 29. července 2016

Pitomý rameno...

S plaváním musím ještě pár týdnů počkat.


Po rehabilitaci ramene (natržené úpony z loňského divočení na farmě) mi bylo doporučeno plavat, tak jsem to vzala jako výzvu. Ale hned napoprvé se do mě pustila bolest, tak jsem plavala jen tak kliďánko a jenom půl hodiny. Příště zas a zas a minule už to rameno zčalo bolet tak, že jsem plavala jen jednoruč. No a včera jsem šla na kontrolu k rehabilitační doktorce.

středa 27. července 2016

Report ze Schodové

První pokus proběhl 30. 6. a dnes jsem se opět vydala na místo činu.


Trénuju na Harrachov (ale jen tak decánko, abych tam nebyla za úplnou trubku, ale zase ambice nemám žádné, prostě se chci zúčastnit), takže schody jsou automatická volba. Bude to 400 m a největší borec to dává za lehce přes čtyři minuty. Tepovky se nebojím, ale ty nohy... No, tak ja to teda dneska bylo:

pondělí 25. července 2016

Když se váha zastaví

Stojím na 103-104 kg a je to demotivující!


Ale naštěstí jsem zavedla i měření, takže i když "rostou svaly", tak mám jistotu, že jsem na správné cestě :-)

úterý 19. července 2016

Puchýře a bolavé svaly

Některé věci bych si i odpustila, ale některé mi chyběly.


No odpustia bych si puchýře. Mám divné paty a prostě se mi na nich dělají puchýře ze všech bot. Kromě lodiček. Ale uznáte, že v těch do pole vyrazit nemůžu (i když v nich vydržím chodit celý den). Moje běhací Mizuna jsou naprosto geniální na běhání. Jakmile přejdu do chůze  a začnu došlapovat na patu, puchýř na pravé patě na sebe nenechá dlouho čekat.

čtvrtek 14. července 2016

Hubnutí mávnutím proutku (a můj jídelníček)

Chcete znát mé tajemství posledních 5 týdnů?


6.6. 2016 (jak magické...) jsem znovu najela do hubnoucího režimu se 109,5 kg. Dlouho jsem to odkládala z různých důvodů, ale ten den jsem v knihkupectví koupila knížku o domácí krabičkové dietě, a protože už s tím mám zkušenosti, začala jsem po letech opět "počítat kalorie" (ve skutečnosti počítám kulojouly). Dnes je 14.7. a mám 103,9 kg.

sobota 9. července 2016

"Běh" pro řízek

Dneska jsem na sebe hrozně pyšná!


Jak víte, kromě toho, že jsem se opět dala na hubnutí (tentokrát jídlem), tak jsem zase začala běhat. Běhám proto, abych zvětšila svaly ve spodní části těla, a ty pak pálily i v klidu, a taky proto, aby srdce dostalo zabrat a vůbec. No a protože už je to měsíc, co jím jako svatoušek, tak jsem si dnes naordinovala řízek. Původně sloní ucho v Kralicích, kam jsem si pro něj měla doběhnout, ale nakonec budu smažit z domácích zásob, takže jsem běžela kratší úsek.

středa 6. července 2016

Pohyb přískokem

Dneska to nebyl ani běh ani indiánský běh, ale pohyb přískokem.


Dle plánu jsem dneska vyrazila opět s tím, že to budu držet do 180 tepů za minutu a jakmile toho dosáhnu, zpomalím do 160 a pak zase přidám. No moc dlouho mi to nevydrželo, každé zpomalení je pro mě vždycky zpomalení i pro hlavu a pak už se mi nechce. Tak jsem to neřešila a zbytek jsem prostě pěkně v tempu šla, abych srdce protáhla, ale přitom i pálila.

neděle 3. července 2016

Vítej zpět, starý příteli

První běh po mnoha mnoha měsících je jako potkat starého přítele. Nejdřív nevíte, kde začít, ale za chvíli se bavíte, jak kdybyste se nikdy nerozloučili.


Tak nám zabili Ferdinanda a já jsem se opět rozeběhla. Původně jsem to měla v plánu, až budu pod 100 kg, ale zaprvé to nebude hned a zadruhé potřebuju dostat tepovku a svaly na trošku lepší úroveň, abych se v tom Harrachově neskutálela z kopce okamžitě.