neděle 3. ledna 2016

První běh po pauze

Výběhnout po tři čtvrtě roce bylo jako přivítat starého známého. Poslepu.


Podmínky byly poměrně nepříznivé pro první výběh - téměř deset pod nulou, vítr a namrzlé chodníky, ale kdyby člověk čekal na ideální podmínky, tak se z toho gauče nikdy nezvedne. Vytáhla jsem tedy své osvědčené bojovníky proti zimě a vyběhla.

Až mě překvapilo, jak to šlo zezačátku snadno. Po pár desítkách metrů jsem na hodinkách zkontrolovala tempo a pomyslně jsem se propleskla, abych zpomalila, protože by mě do pár minut píchalo v boku. To je problém nás (věčných) začátečníků, vyrazíme jako střelená laň, nadšení že vůbec běžíme, a urveme si plíce hned na začátku.

Po chvíli jsem samovolně přešla do chůze - rozhodla jsem se, že nepůjdu na sílu a budu poslouchat tělo. Samo si řekne, jestli se u ještě dobře funguje nebo se musí výrazně přemáhat (začínám nejdřív zvykat tělo, hlavu začnu trénovat později). A tak jsem indiánským během dala skoro dvacet čtyři minut v rychlejším tempu, než jsem kdysi začínala.

Domů jsem dobíhala s plícema na jazyku, už mi nebylo příjemně, ale na dlouhou procházku na rozdýchání nebylo počasí, takže jsem si počkala na infarkt až po vyběhnutí dvou pater domů. Teď už sedím v teplíčku pod dekou, za chvíli skočím do sprchy a vy si zatím můžete prohlédnout, kde že to odteď budu běhat :)


2 komentáře:

  1. Jsi výborná, že jsi vyběhla v tomhle počasí :) Já jsem svůj trénink započala na páse v posilovně, sice vím že je to v podstatě neodpovídá pohybu venku, ale říkám si že aspoň něco :) Tak střídám pár minut běhu 8 km/h a pár minut chůze do kopce a i tak to dá zabrat :) Jinak já, až se rozhoupu, budu běhat po Třebíči, takže to je kousek :)

    OdpovědětVymazat