sobota 5. prosince 2015

Štěstí

Co je štěstí? Je to jen zlatá muška?


V poslední době se mi od základu převrátil život. A člověk by čekal, že budu hrozně nešťastná a nadávat na svůj osud. Ale mně je dobře! Líp než kdy jindy!

Z pohádek se dozvídáme, jak Honzové přicházejí ke štěstí, když si vezmou princeznu a dostanou půl království k tomu. A pak přijde vágní "a žili šťastně až do smrti". A tak se každý taky pachtíme za tou princeznou a půlkou království a říkáme si, že pak budeme konečně šťastní. Já se ale obávám, že toto univerzální štěstí existuje opravdu jen v pohádkách. Ve světě běžných lidí to nejspíš funguje jinak.

Někde jsem četla, a díky zkušenostem z poslední doby tomu musím dát za pravdu, že štěstí je ta cesta, která vede k vytouženému cíli. Nikdy není rovná, vždycky jsou na ní překážky a často nás nakonec dovede úplně jinam, ale právě to, že po ní jdeme, právě to, že se snažíme pracovat na něčem, jít za něčím, že se na něco těšíme, z toho bychom měli mít největší radost.

Přijde mi, že často klademe důraz právě na ten cíl a říkáme si, že budeme šťastní, až... Až budeme mít spoustu peněz, až se vdáme, až budeme mít děti, až koupíme nový dům, nové auto, až potkáme toho pravého... K tomu mám dvě věci:

1/ Co když nikdy mít spoustu peněz nebudeme? Nepotkáme toho pravého? Nekoupíme nový dům? Kvůli svému rozhodnutí, že toto definuje naše štěstí, se vlastně sami uvrhneme do věčného neštěstí. A ani si neuvědomujeme, že stejně tak se můžeme rozhodnout, že šťastní budeme vlastně každý den už jenom proto, že žijeme, že jsme zdraví, že jsme udělali někomu radost (a pokud jsme ji ještě neudělali, tak uděláme).

2/ Až tedy koupíme svůj dům a najdeme vysněného partnera - opravdu věříte, že pak už budete věčně šťastní? Co když dům spadne nebo partner odejde? Co potom? Zase jsme se rozhodli, že šťastní budeme jen za konkrétních okolností. Pojďme se tedy rozhodnout, že šťastní budeme za všech okolností!

Osobně si užívám každý den, protože ráno vstanu a udělám si snídani, na kterou mám chuť, jdu do práce, která mě baví, usmívám se v práci na lidi, protože vím, že jim to udělá radost, jsem v kontaktu s lidmi, které mám rada... Ano, samozřejmě, člověk nemůže být šťastný pořád. Celý den. Stanou se i nepříjemné věci, musíme řešit stresové situace atd. Ale o to více si pak můžeme užít ty příjemnější okamžiky.

Štěstí netrvá věčně a ani nemůže. Zvykli bychom si na ně a potom už by pro nás nebylo zajímavé. Člověk si věci mnohem více užije, když je delší dobu nemá. Na Vánoce se těšíme, protože jsou jednou za rok. Kdyby byly každý měsíc, zevšedněly by nám. (Namítnete, že vás Vánoce už sejně nebaví, protože jsou často? Co když je chyba ve vás a ve vašem rychlém způsobu života, takže vám ten rok uplyne, ani nevíte jak a neužíváte si vlastně nic?) Po celém dni na nohou si mnohem více užijete klid a odpočinek doma v posteli nebo na gauči.

Pojďme hledat štěstí v maličkostech, díky kterým, když se podíváme zpátky, zjistíme, že jsme vlastně více šťastní než nešťastní. Ano, jděme za svými cíli, ale neomezujme si sami štěstí tím, že řekneme, že budeme šťastní jen tehdy, když... A bude dobře na světe :-)

4 komentáře:

  1. S tímhle naprosto souhlasím. Dlouho jsem se trápila a dost dlouho mi trvalo, než jsem na tohle přišla, ale už jsem spokojená a s úsměvem na tváři. I když jsou blbé chvíle a strašné dny či dokonce týdny je třeba říct: "To je fuk" a žít pro ty skvělé chvíle a úžasné dny. Ty se ale neobjeví samy od sebe. Musíme si je "vykouzlit" skvělou náladou a pozitivním přístupem.

    Jen malá připomínka, nemohla bys prosím zvětšit písmo, špatně se to čte :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, je to boj, člověk pro to musí sám něco dělat, ale stojí to za to :-) Na písmo mrknu!

      Vymazat
  2. Opět ti držím palce Veroniko, taky proto, že to přesně odpovídá mým pocitům.

    OdpovědětVymazat