neděle 12. července 2015

První týden na farmě


 Kdo potřebuje posilovnu, když existuje kladivo a traktor!

Je to již více než týden, co jsem přijela na farmu v Herefordshire. S krávami a prací na farmě jsem měla nulové zkušenosti, jediné, co jsem věděla, bylo, že krávy dávají mléko a že se snad dojí za pomocí stroje. Fyzickou práci jsem nikdy nedělala, vše se odehrávalo v kanceláři nebo v rámci hotelu/kongresového sálu atd.

Musím říct, že jsem si nedělala iluze, že to bude snadné, a popravdě jsem vůbec nemyslela na to, jak to bude celé bude probíhat. Rokaz zněl jasně: přijet na farmu, nedělat si starosti a dělat to, co se mi řekne. Věděla jsem, že je na farmě cca 90 krav, majitel Tracy (50 let), jeho otec David (77 let) a jeho syn Owen (19 let). Do zimy tu měli mladou slečnu Annu ze Slovenska, která jim dva roky pomáhala, ale teď je zpátky doma a studuje. Od ledna je na to tady Tracy sám s Davidem (syn Owen pracuje na jiné farmě) a jak si dovedete představit, David už toho tolik nezastane, takže tu na to je Tracy víceméně sám.

Než začnu s popisem svých dobrodružství na farmě, chtěla bych říct, že Tracy je pro mě hrdina. Kromě toho, kolik práce sám zvládne, že se nevyspí ani o víkendu, že má neskutečné znalosti všeho, co se farmy týká - od krav, přes plodiny, jejich růst, sklízení atd., až po stroje, které je potřeba používat, udržovat, opravovat (například se nám utrhnul jeden nůž ze stroje, který sbírá posekanou trávu, takže bylo třeba odšroubovat plát, přivařit nůž, vyklepat a narovnat a zase přišroubovat)... Kromě toho všeho je to neskutečně hodný a trpělivý člověk. A pořád se usmívá a dělá vtípky. Cena mléka je v Británii hodně nízko, což ruinuje všechny farmáře v okolí. A přesto všechno najal mě, naprosto nezkušeného člověka, a všechno mě učí. Tracy, jestli si to někdy přečteš, mám k tobě neskutečný obdiv a úctu.

No a teď už k tomu, jak se tu mám! Plán je následující:
lichý týden
PO-PÁ 6:30 - 18:30
SO, NE volno

sudý týden
PO-ČT 6:30 - 18:30
PÁ volno
SO-NE 5:30 - 9:30 a 16:30-19:30

Není to zas tak hrozné, jak by se zdálo, chodím spát v deset, vstávám v 5:45, dám si kafe a banán a jdeme dojit. Musím říct, že to není práce pro pipinky, protože je človek v jednom kuse v kontaktu s kravským trusem a močí. Ať už na botách či oblečení (ke kravám chodím ve svých stylových růžových gumákách od Bati, na ostatní práci mi Tracy pořídil kožené bezpečnostní boty s ocelovou špičkou) nebo na rukách, občas i na obličejí, to když se kráva ožene ocasem, zatímco se jí snažíte otřít vemeno nebo nasoukat dojičku mezi nohy.

Podojíme, nakrmíme, uděláme, co je zrovna potřeba a v devět jdeme snídat. Hned první den mě Tracy překvapil, když mě posadil do bagru a naučil mě, jak nabrat siláž a nasypat ji do dávkovače. Bagr jsem nečekala. V jednu si dáme oběd (respektive sendvič, na vaření není přes den čas), pak čaj o čtvrté, podojíme podruhé a pak se jde vařit večeře.

Za první týden jsem měla příležitost obsluhovat bagr (kromě dávkování siláže jsem nakládala hnůj), menší traktor, se kterým jsem pak musela hnůj odvézt a vysypat a zase dojet zpátky z pole, sekačku, která byla za traktorem, a se kterou jsem posekala během tří hodin 6 hektarů trávy a další den ještě víc, a nakonec 53 let starý traktor, se kterým jsme s Davidem popojížděli po poli, když jsme opravovali ostnatý drát, abychom mohli vyhnat krávy na pastvu. Dokonce jsem naočkovala přes čtyřicet krav. Já, která při pohledu na jehlu omdévá. A taky jsem řídila jejich místní offroad. Řízení vlevo mi v mém autě nedělá problém, ale jak sednu do auta s řízením na špatné straně, je se mnou konec. Ale snad si zvyknu :-)

Je to dřina, každý den přes deset hodin na nohách, v těžkých botách, ať už s kladivem v ruce nebo na traktoru jednou rukou řídit, druhou rukou obsluhovat sekačku (po třech hodinách jsem měla ruce úplně gumové) nebo nasazovat dojičku kravám, pak ji sundávat a přendávat... Tělo si postupně zvyká, ale budím se každé ráno s opuchlýma rukama, hlavně prsty. Musím přiznat, že kdybych měla fyzičku takovou, jako před třemi lety, tuhle práci bych zvládala velmi těžko. Ale je tu kráááásně, mám ten nejútulnější pokojíček na světě, je tu klid, s krávami může být i sranda, jsou hloupé, bojácné a přitom velmi zvědavé.

Užívám si každý den a zjistila jsem, že není lepší pocit, než se večer osprchovat, najíst se a pak si sednout na postel a vědět, že už nemusím myslet na nic, můžu odpočívat nebo lézt po stropě, prostě dělat, co chci. Snažím se to nebrat jako práci, ale prostě jako život. Chtěla jsem Tracymu pomoct i o víkendu, ale vehementně odmítá. Ať prý odpočívám, že nejsem zvyklá na tento typ práce, zatímco on ano, tak ať mě to nesemele. Má pravdu. Tak jsem mu aspoň včera upekla kuře, aby měl něco teplého do žaludku, když se vrátil v půl desáté večer z pole. Je to frajer.

Výhled z pokojíčku

Tracy a můj hrníček "Užívej si tyto chvíle, nebudou trvat věčně"

Heavy Runner a bagr

Posekáno

Heavy Runner a kupa hnoje

Slušivé gumáky od Bati (čekám, kdy se mi do nich dostane kravské překvapení)

My first week on the farm


Who needs the gym when there is a hammer and tractor!

It has been more than a week since I arrived at the farm in Herefordshire. I had zero experience with cows and work on farm. The only thing I knew was that cows give milk and they may be milked by a machine. I have never done a physical work as all my jobs took place in an office or within a hotel/confress hall etc.

I must say I did not have any illusions about it being easy and to be honest I did not even think about how things would go in general. All I knew was that I needed to come to the farm, not worry and do what they tell me to do. I knew that there were about 90 cows on the farm and it was maintained by the owner Tracy (50 years old), his dad David (77 years old) and his son Owen (19 years old) who actually works on a different farm. There was a young Slovak girl called Anna who was helping them for two years until last winter but now she is back home studying. Tracy has been managing the farm alone with David since then.

Before I start describing all my adventures on the farm, I would like to say that Tracy is a hero for me. Apart from all the work he can do on his own, apart from the fact that he cannot sleep in even at wekends, that he has such extensive knowledge of everything related to the farm - from the cows, over the weeds, their growth, harvesting etc. to all the machines that need to be used, maintained, repaired (for example we had to repair a knife from a machine that collects mowed grass which broke off - so we needed to dismantle the plate, he welded the knife back, hammered and straightened the knife and then put it back)... Apart from all that he is such a nice and patient person. And he always keeps smiling and joking. The milk price is very low in the UK at the moment, which is ruining all dairy farms around. And despite all that he has hired me, a completely inexperienced person, and he is teaching me everything. Tracy, if you ever get to read this, I have great admiration and respect for you.

Well then, now for how I am here! The schedule is as follows:
odd weeks
Mon - Fri 6:30 - 18:30
Sat, Sun off

even weeks
Mon - Thur 6:30 - 18:30
Fri off
Sat - Sun 5:30 - 9:30 and 16:30-19:30

It is not as bad as it may seem - I go to sleep at 10, get up at 5:45, drink a coffee, eat a banana and we go milk the cows. I must say that it is not something for wusses as one is always in touch with cow poop and wee. No matter if it is on the shoes or clothes (I wear my stylish pink Bata wellies around the cows and for other purposes Tracy has got me leather safety shoes with a steel toe tip) or on the hands/arms and even face when the cow decides to swing her tail in your direction while you are trying to wipe her teats or get the milking machine between her legs.

We milk the cows, we feed them, we do anything else that needs to be done and at 9 we go have breakfast. On the very first day at work Tracy surprised me when he put me into a telescopic handler and taught me how to scoop silage and put it into the dispenser. I did not expect a loadall. At 1 we have lunch (actually a sandwich because there is no time to actually cook in daytime), then an afternoon tea, we milk for the second time and then it is time to cook dinner.

In the first week I had the opportunity to operate a loadall (apart from scooping the silage I loaded a few trailers of muck), a smaller tractor which I had to use to take the muck trailer to the field and unload it and get it back, a mower towed by the tractor, with which I mowed 6 hectars of grass in three hours and the next day even more, and also a 53-year-old tractor that David and I used for driving along the field edge while we were repairing barbed wire so that we could bring the cows to the meadow. I even vaccinated over forty cows. Me who faints when just seeing a needle. And also I have driven their off-road car. Driving on the left side of the road is alright in my own car but driving a car with the steering wheel on the wrong side of the car is terrible. But hopefully I will get used to it :-)

I must admit, it is not easy - running around for over ten hours a day with heavy boots, holding a hammer or steering a tractor with one hand and operating a mower with the other one (after three hours my arms were made of rubber) or putting the milking machine on the cow teats, then taking it off... The body is slowly getting used to it but I wake up every day with my hands swollen, especially the fingers. I must say that if I were as out of shape as I used to be three years ago, I would have been struggling much more. But it is sooooooo beautiful here! My room is the cosiest room in the world, it is so quiet here... Cows are sometimes fun - they are fearful, curious and a little stupid.

I enjoy every day. I found out that there is no better feeling than taking a shower, have a dinner and then just sit on the bed knowing I do not have to think about anything. I can just rest or crawl on the ceiling, simply do anything I want. I am trying not to take it as a job but simply as life. I wanted to help Tracy at the weekend but he has been adamant that I take rest because I am not used to this lifestyle while he is. He is right. So I at least roasted a chicken for him to eat when he came back from the field at 9:30 in the evening. He really is my hero.

View from my room

Tracy and my mug "Enjoy these moments, they don't last forever"

Heavy Runner and a loadall

Mowed

Heavy Runner and a heap of muck

Fitting wellies by Bata (I am waiting when some cow surprise gets in)

6 komentářů:

  1. Awesome blog, i hope you have a great time and wish you the best of luck. keep us updated on how it goes!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oh thank you so much! I will try to pick the most interesting/important moments for you but I must say every single day is so intereting that I could just keep writing... :)

      Vymazat
  2. Sounds really interesting. Waiting for other stories!

    OdpovědětVymazat
  3. Hi, it is wonderful blog and all the best. Keep it up good work. Thanks to share.

    Thanks..!!
    Milk Processing

    OdpovědětVymazat