sobota 5. prosince 2015

Štěstí

Co je štěstí? Je to jen zlatá muška?


V poslední době se mi od základu převrátil život. A člověk by čekal, že budu hrozně nešťastná a nadávat na svůj osud. Ale mně je dobře! Líp než kdy jindy!

úterý 27. října 2015

Proč máme všichni nízké sebevědomí?


Nejsem psycholog, ale s nízkým sebevědomím mám spoustu zkušeností.


Vždycky mě udiví, jakým dalším způsobem se může nízké sebevědomí projevit. Máme ho skoro všichni. Neznám teorii, jak vzniká, ale dokážu s představit, že uštěpačné poznámky kamarádů, nedostatečná podpora v rodině, ponižování a/nebo špatné známky ve škole, zklamání sebou samým, nízky plat či přehnaná očekávání obecně s tím můžou mít něco do činění.
S projevy nízkého sebevědomí se pak setkáváme každý den: ať už je to někdo, kdo se sám ponižuje a shazuje nebo naopak se přehnaně předvádí. Ať už je to naše nevzhledná kamarádka s nadváhou nebo krásná štíhlá blondýnka, po které se můžou chapi zbláznit. Obě můžou trpět nízkým sebevědomím. U tlusté kamarádky to chápeme, ale u krásné blondýnky ne. A přesto i ta si mohla projít právě těmi přehnanými očekáváními, která nenaplňovala, nebo je naopak splňovala, ale okolí to vždy považovalo za samozřejmost, takže to nikdy náležitě neocenilo.

Každý jsme unikát

Ať jsou příčiny nízkého sebevědomí jakékoliv, ať nám někdo v dětství řekl, že jsme tlustí nebo škaredí, a my si to už ani nepamatujeme, ale tu jizvu na duši máme nebo jsme ani rodiče neměli, aby nás podpořili nebo jsme je měli a oni se snažili nám dát všechno, ale přesto jdeme životem z nějakého důvodu se zraněnou duší, vždycky je cesta ven. Nikdo se nenarodil neschopný, nikdo se nenarodil nehoden lásky, soucitu, uznání, přátelství a dalších věcí. A přesto se tak spousta, možná většina z nás, někdy cítí. Je to hrozná škoda a mám pocit, že dnešní společnost nepřispívá tomu, aby se to zlepšilo (podle časopisů musí ženy vypadat jako topmodelky a muži vydělávat milióny, aby z něco stáli atd.).

Každý jsme výjimečný a jedinečný, každý máme dobré i špatné vlastnosti, každý máme nějaké schopnosti či dovednosti a i když nejsme v něčem nejlepší na světě, i když nejsme nejkrásnější na světě, i když nejsme nejrychlejí na světě, i když nemáme takovou práci, jakou bychom chtěli, i když nevyděláváme tolik, kolik bychom si představovali, i když máme kila navíc, i když děláme chyby, jsme to my, je to náš život a jsme naprostý unikát. Jeden vedle druhého. Lidstvo tvoří miliardy unikátních lidí. Nikde na světě nenajdete dva stejné. A neexistuje žádný objektivní důvod, proč by někdo měl být lepší a někdo horší. Jsme jen jiní. Kritéria, podle kterých jsem já horší člověk než někdo jiný, protože vážím víc, než je obecně uznávaný zdravý průměr, si vymysleli lidi, kteří nemají nic lepšího na práci, než soudit ostatní.

Kdo má pravdu?

Asi nemá smysl v tuto chvíli dávat za příklad sebe, všichni víme, kde u mě leží jádro pudla a proč bych měla mít nízké sebevědomí, a většina z vás na mě už nějaký názor má. Ale uvedu jiný příklad. Mám kamaráda. Je neskutečně zručný, dokáže rozebrat a poskládat celý počítač, dokáže opravit auto, dokáže poradit po telefonu, co s autem je, aniž by ho viděl. Takového kamaráda by určitě potřeboval každý. Je toho víc. I když vás nezná, bude se vám snažit v rámci možností pomoci, poradit a utěšit vás, když budete potřebovat. Udělá to pro vás, i když mu nejste nijak zvlášť sympatičtí, ale on cítí, že to potřebujete. Bude si s vámi povídat, udělá vám vrbu. Dámy určitě bude zajímat, že má nádherné oči a úsměv a dělal bojové sporty, takže se s ním nemusí bát jít večer parkem. Má i špatné vlastnosti, samozřejmě. Jako my všichni. Ale on bohužel má tendenci vidět jen ty špatné.

Popsala jsem vám člověka, který je pro mě jako můj anděl strážný. Ale on se odmítá vidět mýma očima. Přes svou bolavou duši, přes své nízké sebevědomí se nedokáže vidět jinak. Znáte ten pocit? A kdo má pravdu? On nebo já? Nebo je pravda někde uprostřed? Co myslíte, že by se stalo, kdyby se začal vidět mýma očima? Nafouknul by se? Nebo by si jen uvědomil svoji cenu a mohl se přestat zabývat tím, jak si nemůže najít práci nebo vztah, protože to nebo ono, ale konečně by se začal věnovat tomu, jak uplatnit své schopnosti a dovednosti, aby práci našel, nebo jak zaujmout ženu,  o kterou má zájem?

Je to těžké, strašně často dáme na své okolí a máme tendenci si z toho okolí vybírat jen ty negativní reakce. Psycholog by to určitě uměl popsat. Ale zkuste se sami zamyslet, jestli máte podobnou zkušenost - deset komplimentů zabije jedna uštěpačná poznámka. Obvykle od člověka, který se tím, že upozorní na něco, co on u nás považuje za nedostatek, snažím odvrátit pozornost od svých vlastních nedostatků. Ale celé je to jenom v nás. V naší hlavě. Okolí nežije jen tím, kolik vážíme, jakou máme práci, kolik vyděláváme, do čeho se oblékáme atd. Všichni mají svých problémů dost. A pokud upozorňují na naše, dělají to proto, aby někdo neupozornil na jejich. V ideálním světě by si každý hleděl svého a ostatním dával najevo podporu. A někteří lidé to dělají. A my jejich slovům nevěříme, protože to určitě říkají jenom tak. Ale kdyby tomu sami nevěřili, tak proč by vůbec něco říkali?

Jak to řeším?

Vím, není to snadné, snažit se na sobě vidět to pozitivní, když se nedaří. Ale ono se to časem přehoupne, když se o to budeme vědomě snažit a místo toho špatného se zaměřit na to dobré. Mám pár kilo navíc? Ok, dobře, ale zase umím výborně vařit a dělá mi radost, když to partner/rodina/přátelé ocení. Neumím vařit? Ale zato umím programovat. Neumím s počítačem? Nevadí, jsem příjemný společník a umím jednat s lidmi. Co neumím, můžu se naučit. Nadváha se dá spravit. Krása je v očích toho, kdo se dívá. Okolí nám může být se svými poznámkami a hodnoceními ukradené. A my sami bychom se měli vědomě snažit uvědomovat si na sobě to dobré a snažit se na tom stavět. A podporovat ostatní, aby na sobě také viděli to dobré. A pak bude ten světový mír :-)

Why do we all have such low self esteem?


I am not a psychologist but I have a lot of experience with low self esteem.


I am always amazed with how low self esteem can manifest. Most of us have it. I do not know the theory how it is caused but I can imagine it has something to do with mean comments, lack of support, humiliation and/or bad grades at school, disappointment with ourselves, low salary or exaggerated expectations.
We encounter signs of low self esteem every day: no matter if it is someone who degrades themselves or on the contrary shows off. It could be our homely overweight friend or a beautiful thin blonde that drives all men crazy. Both can suffer from low self esteem. We understand it in a fat friend but not in a pretty blonde. And yet she could have had to deal with exaggerated expectations that she could not fulfill. Or she actually did fulfill them but everybody considered it natural and never appreciated it.

Each of us is unique

No matter the causes of the low self esteem, no matter if someone told us we are fat or ugly when we were children and we do not even remember that but we are still scarred. No matter if we did not have parents to support us or we did have them and they did their best yet not enough for us to grow up with high enough self esteem. There is always a way out. Nobody was born incompetent or unworthy of love, compassion, respect or friendship. And yet many of us, maybe ost of us do feel like that from time to time. I think it is a shame and I feel that the society does not help to change that (according to magazines a woman must look like a top model and a man must make millions to be worth anything etc.).

Each of us is special and unique, each of us has good and bad qualities, each of us has some skills and talents. And even though we are not the most beautiful or the fastest or we do not have a job we always dreamed of or do not make as much money as we wanted or if we are overweight or make mistakes, it is us, our life and we are completely unique. Each of us. Mankind is made of billions of unique individuals. There are no two completely same people. And there is no objective reason why someone should be better and someone worse. We are different. The criteria, according to which I am a worse person than someone else because I weigh more than a generally acepted healthy weight average, were made up by people who have nothing better to do than judge others.

Who is right?

I do not think it makes sense to put myself as an example as we all know where my problem is and why I should be having a low self esteem. Besides, most of you already probaby already have an opinion of me. However, let me give you another example. I have a friend. He is incredibly skiled and can take a computer apart and put it back together. He can also repair a car or even advice on the phone what could be wrong with it. I bet everybody needs a friend like that. And this is not all. He will try to help, advise or comfort you, even though he does not know you. He will even do this even if he does not particularly like you but he feels you need it. He will talk to you and let you talk to him. Ladies might be interested that he has beautiful eyes and smile and he has done martial arts so you do not have to be afraid to walk with in in a park at night. Of course, he has some bad qualities too. Like everybody. Unfortunately, he tends to see just the bad ones.

I have just described a person who is like my guardian angel. However, he refuses to see himself through my eyes. He is unable to see himself differently through his sore soul and low self esteem. Do you know this feeling? And who is right here? Him or me? Or is the truth somewhere in the middle? What do you think would happen if he saw himself through my eyes? Would he become cocky? Or would he finally become aware of his worth and could finally stop worrying about him being unable to find a job or a relationship because of this or that and would he finally focus on his skills and talents ?

It is hard, we often listen to people around us and we tend to pick the negative reactions. I am sure a psychologist would be able to describe it better. But try to think if you have experience - ten compliments get killed by a single mean comment, usually made by a person who is trying to hide his own problems by pointing out ours. It is all in our minds though. Others do not care about our weight, job or salary. They have enough of their problems and if they are pointing out ours, it is to prevent someone from pointing out theirs. In an ideal world everyboody would be minding their own business and support others. And some people do so. And we do not believe their words because we are sure they are just saying it.

How do I deal with it?

I know it is not easy to try and see the positive side of ourselves, especially when we are not doing well Nevertheless, it will change in time if we do focus on the positive. Do I have a few extra kilos? Ok but I am a good cook and it makes me happy that my partner/family/friends appreciate it. Can I not cook? Meh, I can code a website. Can I not operate a computer? It does not matter because I am a good companion and can deal with people. I can learn what I do not know. I can lose weight. Beauty is in the eyes of the beholder. Let us not care about other people and their mean comments. Let us try and focus on the positive side of ourselves and work with that. And suppport others to see the good in themselves too. And then we will have the world peace :-)

pondělí 26. října 2015

Heavy Runner - bilance po dvou letech


Kam se ty dva roky poděly?


Dokud je člověk teenager, přijde mu, že se dospělosti a nezávislosti snad nikdy nedočká. Jakmile dospěje a začne pracovat, má naopak pocit, že čas zrychlil desetinásobně, a někdy se přistihne, že v tom shonu zapomněl žít.
Chtěla jsem původně jen sepsat, co se stalo na farmě, ale došlo mi, že Heavy Runner slaví v těchto dnech dva roky od svého vzniku, tak dává smysl to pojmou trochu obšírněji.

První rok

První rok Heavy Runnera byl plný běhání, cvičení a závodů. Tak to bylo zamýšleno a tak to mělo i zůstat. Ale ještě se mi nestalo, abych si něco vymyslela a ono to šlo přesně podle plánu. Původně jsem jen sepisovala, jak mi to jde/nejde při běhání s tak velkou nadváhou. Časem to přešlo do psaní i o hubnutí a kam se budeme ubírat dále, na to jsem sama zvědavá. V každém případě si první rok můžete připomenout mým loňským výtvorem.



Druhý rok

Do druhého roku jsem se těšila s tím, že váha půjde pod sto kilo a já se začnu běhání věnovat ještě aktivněji. Postupně se mi ale začaly měnit priority, protože bylo potřeba vyřešit věci, které se mi hromadily v osobním životě a na běhání ani cvičení nebyla ani nálada ani síla a v některých měsících ani čas a příležitost. Vše vyvrcholilo v červnu, kdy jsem opustila hnízdo a vyrazila vstříc novým zážitkům na farmě.

Na farmě jsem si krásně vyčistila hlavu, úžasně jsem si odpočinula a naučila se neuvěřitelnou spoustu věcí. Konec však tak idylický nebyl, protože mi byl řečeno, že mám skončit o měsíc dřív z finančních důvodů a nakonec jsem byla doslova poslána do prdele, protože Tracy už se neovládnul, a jak se (často marně) snažil celou dobu ovládnout a nedávat mi najevo, že mě osobně moc nemusí, tak na mě začal být sprostý, a já jsem si to nenechala líbit, sbalila jsem se a odjela. Mělo to ještě dohru, kdy mi nechtěl zaplatit, ale už jsem velká holka a s takovými lidmi si umím poradit :-) Celé to však bylo nejspíš o tom, že zřejmě hledal nevěstu, no a já jsem se mu nehodila do krámu.

Po příjezdu z farmy se začala velmi ozývat záda, která už tam pobolívala, ale jak jsem byla celou dobu v zápřahu, tak nebyl čas to řešit. Z těžké fyzické práce a z drncání na traktoru se zablokovala v nejnižší části beder a můžu jenom doufat, že jsou všechny plotýnky na místě. Dnes chodím na injekce od bolesti a na uvolnění a na rehabilitace, mám bederní pás a nevydržím sedět. Většinu času tedy ležím a mám nějaké cviky na uvolnění.

Výhled do třetího roku

Hned jak se záda spraví (očekávám do pár týdnů), začnu s procházkami, časem přejdu do indiána a pak se opět rozeběhnu. Hrozně ráda bych se vrhla na jógu a další posilování. Co se týče jídla, měla jsem teď spoustu starostí s usazováním se zpět v ČR, takže jsem to neřešila, ale podařilo se mi udržet váhu na loňském minimu, které bylo před Vánocemi mezi 103 a 105 kg, takže s tím do toho jdu, a vzhledem k tomu, že hubnutí je ze 70 a více procent o jídle a zbytek je cvičení, tak není důvod se správným přístupem nehubnout i bez pohybu.


Doufám, že ten největší veletoč mám za sebou a začnu vás zase zásobovat drby a zamyšleními nad nesmrtelností chrousta jako dříve. Jsem ráda, že jste tu stále se mnou! :-)

Heavy Runner - a summary after two years


Where have the two years gone?


When you are a teenager, you cannot wait to become independent and adult. As soon as you grow up and start working, you feel that the time has sped up ten times and sometimes you catch yourself you have forgotten to live in the rush.
Originally I wanted to just summarise what happened on the farm but I realised that it is Heavy Runner's second birthday in these days so it makes sense to add a little more information.

Year One

The first year of Heavy Runner was full of running, exercising and races. That was the original intent and it was supposed to stay like that However, it has never happened to me that I would plan something and it would work out exactly as planned. At the beginning I only put down how it went or did not go with running with so much extra weight. Later it changed into writing also about losing weight and where we will go from there, that is something I am also curious about. Nevertheless, let us remind ourselves of Year One with my last year's video.



Year Two

I was looking forward to the second year, expecting the weight to get under 100 kg and to start running more intensively. However, my priorities gradually started changing as I had to deal with issues that kept piling up in my personal life. I did not really feel like running or working out and in some months there was no time to do it anyway. Everything peaked in June when I left the nest and went to work on a farm.

The farm job helped me to clean my mind and relax and I also learned an incredible amount of things. The end of the job was not so idyllic as I was told to leave one month early from "financial reasons". However, a few days before my early departure Tracy verbally abused me and I decided to leave immediately. As an aftermath he did not want to pay me for the last month but I am a big girl and can deal with this kind of situations :-) It seems that he was actually looking for a life partner and I did not turn out to be what he expected.

After coming back to the Czech Republic I had to start dealing with my back that kept hurting on the farm but due to constant work load there was no time to deal with it. The lumbar spine has blocked in reaction to heavy work and bumps on the tractor and I can only hope that all of the discs are still in place. I am getting injections and physiotherapy as I cannot stay in the sitting position. Most of the time I am lying down and do some exercises to relax the back.

Outlook for Year Three

As soon as the back gets better (I expect that in a few weeks), I will start walking then switch to the running/jogging combination and then start running again. I would love to start doing yoga and other exercising. As far as food is concerned I have been settling down after return so I did not really think about that but I have managed to keep my weight on the last year's minimum that was between 103 and 105 kg before Christmas. And since losing weight is 70 or more percent about food and the rest is exercise, there is no reason to not lose weight even without exercise.


I hope the biggest rush is over for me and I will be able to provide you with more gossip and thoughts as before. I am happy you are still here with me! :-)

středa 9. září 2015

"Zbytečné" kardio a o krávě, která chtěla běžet maraton

Na farmě se člověk nikdy nenudí a pohybu je opravdu víc než dost.


Začnu krávou, protože mě to dnes pobavilo, když jsem si vzpomněla na ten pohled, když jsem včera vyběhla z dojírny a uviděla jsem už jen třesoucí se zadek a rozlétané nohy krávy 932, jak zabočuje z farmy na hlavní silnici.

pátek 28. srpna 2015

Co jsem se za dva měsíce naučila

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tu už dva měsíce!


Na jednu stranu se to zdá, že jsem tu už věčnost, na druhou stranu mi to připadá jako včera, kdy jsem se vydala za dobrodružstvím. A že tu o dobrodružství není nouze každý den...

neděle 2. srpna 2015

První měsíc na farmě

Jsem tu měsíc a pořád se mám hodně co učit!


Za první týden jsem se zvládala všemu jen divit. Další týden jsem se už i něčemu přiučila. Třetí týden se přidaly další zkušenosti. A čtvrtý týden jsem se postupně začala dostávat do rutiny, která nebude trvat dlouho, protože ke stávajícím 30 telatům, která se nám za ten měsíc narodila, přibyde dalších 60 a k tomu samozřejmě jejich matky na dojení!

neděle 12. července 2015

První týden na farmě


 Kdo potřebuje posilovnu, když existuje kladivo a traktor!

Je to již více než týden, co jsem přijela na farmu v Herefordshire. S krávami a prací na farmě jsem měla nulové zkušenosti, jediné, co jsem věděla, bylo, že krávy dávají mléko a že se snad dojí za pomocí stroje. Fyzickou práci jsem nikdy nedělala, vše se odehrávalo v kanceláři nebo v rámci hotelu/kongresového sálu atd.

Musím říct, že jsem si nedělala iluze, že to bude snadné, a popravdě jsem vůbec nemyslela na to, jak to bude celé bude probíhat. Rokaz zněl jasně: přijet na farmu, nedělat si starosti a dělat to, co se mi řekne. Věděla jsem, že je na farmě cca 90 krav, majitel Tracy (50 let), jeho otec David (77 let) a jeho syn Owen (19 let). Do zimy tu měli mladou slečnu Annu ze Slovenska, která jim dva roky pomáhala, ale teď je zpátky doma a studuje. Od ledna je na to tady Tracy sám s Davidem (syn Owen pracuje na jiné farmě) a jak si dovedete představit, David už toho tolik nezastane, takže tu na to je Tracy víceméně sám.

Než začnu s popisem svých dobrodružství na farmě, chtěla bych říct, že Tracy je pro mě hrdina. Kromě toho, kolik práce sám zvládne, že se nevyspí ani o víkendu, že má neskutečné znalosti všeho, co se farmy týká - od krav, přes plodiny, jejich růst, sklízení atd., až po stroje, které je potřeba používat, udržovat, opravovat (například se nám utrhnul jeden nůž ze stroje, který sbírá posekanou trávu, takže bylo třeba odšroubovat plát, přivařit nůž, vyklepat a narovnat a zase přišroubovat)... Kromě toho všeho je to neskutečně hodný a trpělivý člověk. A pořád se usmívá a dělá vtípky. Cena mléka je v Británii hodně nízko, což ruinuje všechny farmáře v okolí. A přesto všechno najal mě, naprosto nezkušeného člověka, a všechno mě učí. Tracy, jestli si to někdy přečteš, mám k tobě neskutečný obdiv a úctu.

No a teď už k tomu, jak se tu mám! Plán je následující:
lichý týden
PO-PÁ 6:30 - 18:30
SO, NE volno

sudý týden
PO-ČT 6:30 - 18:30
PÁ volno
SO-NE 5:30 - 9:30 a 16:30-19:30

Není to zas tak hrozné, jak by se zdálo, chodím spát v deset, vstávám v 5:45, dám si kafe a banán a jdeme dojit. Musím říct, že to není práce pro pipinky, protože je človek v jednom kuse v kontaktu s kravským trusem a močí. Ať už na botách či oblečení (ke kravám chodím ve svých stylových růžových gumákách od Bati, na ostatní práci mi Tracy pořídil kožené bezpečnostní boty s ocelovou špičkou) nebo na rukách, občas i na obličejí, to když se kráva ožene ocasem, zatímco se jí snažíte otřít vemeno nebo nasoukat dojičku mezi nohy.

Podojíme, nakrmíme, uděláme, co je zrovna potřeba a v devět jdeme snídat. Hned první den mě Tracy překvapil, když mě posadil do bagru a naučil mě, jak nabrat siláž a nasypat ji do dávkovače. Bagr jsem nečekala. V jednu si dáme oběd (respektive sendvič, na vaření není přes den čas), pak čaj o čtvrté, podojíme podruhé a pak se jde vařit večeře.

Za první týden jsem měla příležitost obsluhovat bagr (kromě dávkování siláže jsem nakládala hnůj), menší traktor, se kterým jsem pak musela hnůj odvézt a vysypat a zase dojet zpátky z pole, sekačku, která byla za traktorem, a se kterou jsem posekala během tří hodin 6 hektarů trávy a další den ještě víc, a nakonec 53 let starý traktor, se kterým jsme s Davidem popojížděli po poli, když jsme opravovali ostnatý drát, abychom mohli vyhnat krávy na pastvu. Dokonce jsem naočkovala přes čtyřicet krav. Já, která při pohledu na jehlu omdévá. A taky jsem řídila jejich místní offroad. Řízení vlevo mi v mém autě nedělá problém, ale jak sednu do auta s řízením na špatné straně, je se mnou konec. Ale snad si zvyknu :-)

Je to dřina, každý den přes deset hodin na nohách, v těžkých botách, ať už s kladivem v ruce nebo na traktoru jednou rukou řídit, druhou rukou obsluhovat sekačku (po třech hodinách jsem měla ruce úplně gumové) nebo nasazovat dojičku kravám, pak ji sundávat a přendávat... Tělo si postupně zvyká, ale budím se každé ráno s opuchlýma rukama, hlavně prsty. Musím přiznat, že kdybych měla fyzičku takovou, jako před třemi lety, tuhle práci bych zvládala velmi těžko. Ale je tu kráááásně, mám ten nejútulnější pokojíček na světě, je tu klid, s krávami může být i sranda, jsou hloupé, bojácné a přitom velmi zvědavé.

Užívám si každý den a zjistila jsem, že není lepší pocit, než se večer osprchovat, najíst se a pak si sednout na postel a vědět, že už nemusím myslet na nic, můžu odpočívat nebo lézt po stropě, prostě dělat, co chci. Snažím se to nebrat jako práci, ale prostě jako život. Chtěla jsem Tracymu pomoct i o víkendu, ale vehementně odmítá. Ať prý odpočívám, že nejsem zvyklá na tento typ práce, zatímco on ano, tak ať mě to nesemele. Má pravdu. Tak jsem mu aspoň včera upekla kuře, aby měl něco teplého do žaludku, když se vrátil v půl desáté večer z pole. Je to frajer.

Výhled z pokojíčku

Tracy a můj hrníček "Užívej si tyto chvíle, nebudou trvat věčně"

Heavy Runner a bagr

Posekáno

Heavy Runner a kupa hnoje

Slušivé gumáky od Bati (čekám, kdy se mi do nich dostane kravské překvapení)

My first week on the farm


Who needs the gym when there is a hammer and tractor!

It has been more than a week since I arrived at the farm in Herefordshire. I had zero experience with cows and work on farm. The only thing I knew was that cows give milk and they may be milked by a machine. I have never done a physical work as all my jobs took place in an office or within a hotel/confress hall etc.

I must say I did not have any illusions about it being easy and to be honest I did not even think about how things would go in general. All I knew was that I needed to come to the farm, not worry and do what they tell me to do. I knew that there were about 90 cows on the farm and it was maintained by the owner Tracy (50 years old), his dad David (77 years old) and his son Owen (19 years old) who actually works on a different farm. There was a young Slovak girl called Anna who was helping them for two years until last winter but now she is back home studying. Tracy has been managing the farm alone with David since then.

Before I start describing all my adventures on the farm, I would like to say that Tracy is a hero for me. Apart from all the work he can do on his own, apart from the fact that he cannot sleep in even at wekends, that he has such extensive knowledge of everything related to the farm - from the cows, over the weeds, their growth, harvesting etc. to all the machines that need to be used, maintained, repaired (for example we had to repair a knife from a machine that collects mowed grass which broke off - so we needed to dismantle the plate, he welded the knife back, hammered and straightened the knife and then put it back)... Apart from all that he is such a nice and patient person. And he always keeps smiling and joking. The milk price is very low in the UK at the moment, which is ruining all dairy farms around. And despite all that he has hired me, a completely inexperienced person, and he is teaching me everything. Tracy, if you ever get to read this, I have great admiration and respect for you.

Well then, now for how I am here! The schedule is as follows:
odd weeks
Mon - Fri 6:30 - 18:30
Sat, Sun off

even weeks
Mon - Thur 6:30 - 18:30
Fri off
Sat - Sun 5:30 - 9:30 and 16:30-19:30

It is not as bad as it may seem - I go to sleep at 10, get up at 5:45, drink a coffee, eat a banana and we go milk the cows. I must say that it is not something for wusses as one is always in touch with cow poop and wee. No matter if it is on the shoes or clothes (I wear my stylish pink Bata wellies around the cows and for other purposes Tracy has got me leather safety shoes with a steel toe tip) or on the hands/arms and even face when the cow decides to swing her tail in your direction while you are trying to wipe her teats or get the milking machine between her legs.

We milk the cows, we feed them, we do anything else that needs to be done and at 9 we go have breakfast. On the very first day at work Tracy surprised me when he put me into a telescopic handler and taught me how to scoop silage and put it into the dispenser. I did not expect a loadall. At 1 we have lunch (actually a sandwich because there is no time to actually cook in daytime), then an afternoon tea, we milk for the second time and then it is time to cook dinner.

In the first week I had the opportunity to operate a loadall (apart from scooping the silage I loaded a few trailers of muck), a smaller tractor which I had to use to take the muck trailer to the field and unload it and get it back, a mower towed by the tractor, with which I mowed 6 hectars of grass in three hours and the next day even more, and also a 53-year-old tractor that David and I used for driving along the field edge while we were repairing barbed wire so that we could bring the cows to the meadow. I even vaccinated over forty cows. Me who faints when just seeing a needle. And also I have driven their off-road car. Driving on the left side of the road is alright in my own car but driving a car with the steering wheel on the wrong side of the car is terrible. But hopefully I will get used to it :-)

I must admit, it is not easy - running around for over ten hours a day with heavy boots, holding a hammer or steering a tractor with one hand and operating a mower with the other one (after three hours my arms were made of rubber) or putting the milking machine on the cow teats, then taking it off... The body is slowly getting used to it but I wake up every day with my hands swollen, especially the fingers. I must say that if I were as out of shape as I used to be three years ago, I would have been struggling much more. But it is sooooooo beautiful here! My room is the cosiest room in the world, it is so quiet here... Cows are sometimes fun - they are fearful, curious and a little stupid.

I enjoy every day. I found out that there is no better feeling than taking a shower, have a dinner and then just sit on the bed knowing I do not have to think about anything. I can just rest or crawl on the ceiling, simply do anything I want. I am trying not to take it as a job but simply as life. I wanted to help Tracy at the weekend but he has been adamant that I take rest because I am not used to this lifestyle while he is. He is right. So I at least roasted a chicken for him to eat when he came back from the field at 9:30 in the evening. He really is my hero.

View from my room

Tracy and my mug "Enjoy these moments, they don't last forever"

Heavy Runner and a loadall

Mowed

Heavy Runner and a heap of muck

Fitting wellies by Bata (I am waiting when some cow surprise gets in)

neděle 28. června 2015

Heavy Runner a krávy


 V rámci timeoutu jsem si dala pauzu v běžném denním životě a stěhuju se na farmu.


V mém osobním životě se toho hodně děje a potřebuju od všeho na chvíli utéct, vyčistit si hlavu, ujasnit si, co a jak dál, trochu se uklidnit... Přemýšlela jsem, jak to všechno zvládnout a přitom nevysávat sociální systém, a došla jsem k závěru, že nejlepší bude odjet na pár měsíců pracovat na farmu.
Důvodů, proč zrovna farma, je několik:
1/ při manuální práci budu moct zaměstnávat přebytečnou mozkovou kapacitu přemýšlením nad nesmrtelností brouka
2/ naučím se spoustu praktických věcí, které dosud neznám a které se mi budou určitě v budoucnu hodit
3/ za práci dostanu zaplaceno (nejedná se o dobrovolnickou práci, ale budu výpomoc na farmě s 90 krávami)
4/ budu mít spoustu pohybu na čerstvém vzduchu

U bodu čtyři bych se ráda na chvíli zastavila. Když jsem začínala vůbec uvažovat o možnosti, že bych zhubnula, moje "logické" uvažování se ubíralo asi tímto směrem: Česká kuchyně je poměrně tučná a kalorická. Tyto recepty nevznikly včera, ale už se nějakou dobu vaří. V době, kdy se začaly vařit, lidé poměrně často pracovali manuálně, proto si mohli dovolit jíst taková jídla - veškerou energii přijatou v tučném jídle vydali na poli/v kovárně/v prádelně... Moje práce byla dosud převážně sedavá, proto buď nemůžu jíst vydatná jídla nebo musím výrazně přidat na pohybu. A tehdy jsem přidala hlavně na pohybu.

Mám v plánu se v následujících čtyřech měsících zcela poddat práci na farmě - jsem úplný začátečník a o práci se zvířaty/krávami či o práci na poli nevím vůbec nic. Jako vedlejší účinek předpokládám výraznější úbytek na váze (bylo mi slíbeno že při dvanáctihodinových směnách se nachodím až až). Co nemám v plánu, je běhání, protože na to opravdu nejpíš nebudu mít ani čas ani energii.

Vzhledem k tomu, že se stále považuji za Heavy Runnera a že se v budoucnu plánuji k běhání vrátit a že jedním z důvodů, proč farma a proč ne pokladna v supermarketu, je hubnutí, budu i nadále pokračovat v blogování zde, i když ne vždy to bude o hubnutí či životním stylu. Věřím, že život na farmě vás bude také zajímat :-)

Btw. farma je zhruba na hranici Anglie a Walesu a začínám 6.7. Toto mi přišlo jako ilustrace toho, co budu dělat:

Heavy Runner and cows


In terms of the time-out I have taken a break in my private life and I am moving to a farm.


A lot is going on in my private life and I need to run away from everything, clear my mind, sort out what to do next, calm down a bit... I have been thinking about how to manage this and not take advantage of the social system at the same time. And I have come to a conclusion that it will be best to go work on a farm for a few months.
There are several reasons why a farm:
1/ while working manually I will be able to invest the redundant brain capacity into thinking about the immortality of the crab
2/ I will learn a lot of practical stuff I don't know yet and I'm sure I will use in the future
3/ I will get paid for the job (it is not a voluntary position but I will get paid for working on a farm with 90 cows)
4/ I will get a lot of exercise outdoors

I would like to linger on point four for a bit. When I first started thinking about the possibility of losing weight, my "logical" thinking went in about this direction: Czech cuisine is rather fat and high-calory. The recipes weren't made up yesterday but they have been made for rather some time. At the time they originated, people usually worked manually, which is why they were able to eat these meals with no problems - all the energy they took in from the food was used during their work in the field/at the forge/in the laundry... My job has mainly been an office job so far, which is why I can't eat such meals or I have to add more exercise. And I did add mainly exercise back then.

In the following four months I am going to immerse into farm work completely - I am a beginner and I know nothing about working with animals/cows or in the field. As a by-product I expect to lose quite some weight (I have been promised to walk a lot during the 12-hour shifts). What I'm sure I won't do is running as I don't expect to have enough time or energy for that.

Because I still consider myself a Heavy Runner and I am planning to come back to running in the future and because one of the reasons why I'm going to a farm, not to a supermarket, is losing weight, I decided to keep blogging here, even though it may not always be about losing weight or life-style. I believe that you will be interested in farm life too :-)

Btw. the farm is located near the border between England and Wales and I am starting on 6th July. This is what I've been sent as an example of my future work:

úterý 27. ledna 2015

O posilovně

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale z nenáviděné posilovny se pomalu ale jistě stává posedlost.


Nevím, jak a proč se to stalo, ale poslední týdny, co chodím do posilovny sama, mě to začíná opravdu bavit. Dělám vždycky všechno pro to, abych se zničila a druhý den cítila svaly, na kterých jsem pracovala. Dnešek byl ve znamení několika rekordů.