čtvrtek 28. srpna 2014

O mé první desítce

Ani nevím kde začít, ten den byl obzvlášť výživný!


Den začal ranním tréninkem v posilovně s trenérem Danem. Poprosila jsem ho, aby mě nezničil, protože jsme spolu dva týdny necvičili a protože mě odpoledne čekal rekordní běžecký trénink od trenéra Nikoly. No ale nemohl si pomoct a zničil mě slušně :-)

Po ranním tréninku následovala celodenní práce, a v pět jsem měla v plánu vyrazit na atletický ovál. Popravdě jsem celou dobu uvažovala, jestli to dám. V plánu bylo 10 minut zahřátí, 2 x 5 km s 5minutovou pauzou a pak 20 minut výklus/indián. Když jsem plán četla poprvé, myslela jsem, že 2 x 5 km je chyba, ale Nikola mě ujistil, že tak je to správně a že po mém sobotním výsledku na závodech to dám s přehledem.

Doufala jsem v to, že má pravdu, na druhou stranu jsem věděla, že jsem od března neuběhla víc než 4 km v kuse a všechno ostatní jsem prokládala chůzí. Na ovál jsem se vybavila vodou, ovocem, hudbou, šátkem na udržení sluchátek na místě (jak je na mně všechno velké, tak uši mám mrňavé, a všechna sluchátka mi z nich vypadávají) a mikinou.

Když jsem přišla na stadion, pobíhalo tam pár lidí, někteří skákali přes překážky, někteřé házeli oštěpem - připadala jsem si tam trochu nepatřičně. Ty nevěřícné pohledy atletů bych vám přála vidět :-) Ale vyběhla jsem a začala kroužit. Běžela jsem pomaličku, v plánu bylo 8:10 min/km, takže žádná honička. Tepovka se krásně držela pod 180 a já jsem mohla krásně dýchat, nohy poslouchaly, a tak jsem dala první pětku, ani jsem nevěděla jak.

Přišla pětiminutová pauza, kdy jsem se prošla, napila, a pak vyrazila na další pětku. Tam jsem měla už od druhého km krizi. Potřebovala jsem se napít, hlavě se už nechtělo, kolem už nikdo nebyl, tak jsem si říkala, že až doběhnu tohle kolečko, tak se napiju a jedno kolečko si obejdu. Ale zase jsem věděla, že když zpomalím, tak už budu zpomalovat pořád. A tak jsem se nenapila a běžela jsem dál.

A UBĚHLA JSEM DOHROMADY 10 KILOMETRŮ!!! :-)

Za svůj výkon vděčím trenérovi Nikolovi, že mi to tam vůbec napsal a věřil mi, a především kapelám Metallica a Clawfinger, které přehlušily moje myšlenky natolik, že mi nedovolily to vzdát!

Po doběhu jsem se cítila, jako bych měla změněné vědomí, strašně zvláštní stav, kdy člověk jenom čumí, ale je mu dobře :-) Jediná poznámka k tomu je, že pokud sním do deseti minut po běhu jablko, tak mě bude pekelně bolet žaludek další dvě hodinu. To už nikdy neudělám :-)

Jsou dva dny poté, nohy mě nebolely skoro vůbec, včera jsem šla zase cvičit s trenérem Danem a bolí mě akorát tak ruce a hlavně prsní svaly :-)



6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. :-) Překonávám svá vlastní očekávání :-)

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Nad Technologickým parkem a jsou tam dokonce dva :-)

      Vymazat
  3. Asi by som umrela, uz len pri myslienke 10km na ovale. Nie je to nuda? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nuda je to hrozná. To je teď moje téma, co s hlavou v těchto případech. Částečně mě zachránila hudba, ale jinak nic moc...

      Vymazat