úterý 29. dubna 2014

Jak... jsem vyjela na kole

Po několika letech jsem vyrazila na kole. A nebylo to zas tak strašný!


Musím říct, že jsem se toho trochu bála. Přeci jen, na kole jsem jezdívala jako děcko po sídlišti a pak dlouho ne. Naši mi říkávali "avie", protože jsem se vždycky před každým kopcem zastavila. Každopádně dnes to bylo 15,5 km!

Ani nevím, proč jsem se dneska tak hecnula, ale měla jsem cestu do města, tak jsem si řekla, že spojím příjemné s užitečným a místo chození s hůlkami dnes vyrazím na kole. Popravdě jsem byla ráda za to, že jsem si kdysi pořídila helmu. V odpoledním brněnském provozu jsem se necítila úplně bezpečně. Ale musím pochválit řidiče, kteří se mnou měli trpělivost a pečlivě mě objížděli (a ani netroubili).

Cesta tam šla poměrně v klidu, víceméně rovinka, až mírný "zkopec". Cesta zpět tím pádem byla lehounce do kopečka, ale žádná tragédie. Když jsem dorazila do naší čtvrti, tak jsem věděla, že už dojedu - když jsem schopná to uběhnout, tak na kole to musí jít snáz.

Poznámky pro sebe:
1/ pořídit si vlhčené kapesníčky, protože špinavé ruce ze spadeného řetězu jsou přinejmenším neestetické
2/ při přehazování rychlostí sledovat, co se děje pode mnou, protože na největší převod má řetěz tendenci uletět (obzvlášť nepříjemné je to při průjezdu velkou světelnou křižovatkou)

Cesta tam a cesta zpět:

1 komentář:

  1. Dodał bych vlastní zkušenosti:
    1. Na řetěz není většinou nutné sahat, dá se nahodit zpátky předním přesmykačem za jízdy (pokud se úplně nesekne)
    2. Při sledování "co se tam děje" jsem jako kluk málem přeletěl řídítka, když přede mě někdo "zničehonic" odstavil zaparkovaný přívěs. Jet trochu rychleji, vletěl bych do korby. Takže koukat před sebe! :-D

    OdpovědětVymazat