pondělí 17. března 2014

Jak... jsem se léčila ze závodu

Závod jsem si maximálně užila, ale ty následky!


Spousta lidí mě od účasti zrazovala z dobrého důvodu - předcházející dva týdny jsem proležela a dva dny před závodem jsem dobrala antibiotika. Závod by tedy mohl mít následky na mé průdušky, které zdaleka ještě nejsou v pořádku (a samozřejmě další vedlejší efekty s tím spojené jako recidiva atd.).

Co si ale v tu chvíli nikdo neuvědomil, i když je to do očí bijící, je, že jsem předcházející dva týdny proležela :-) Tři dny před závodem jsem šla nakoupit a další den jsem měla namožené nohy, což mě mělo varovat. Na další den po závodu jsem se nechala ukecat na Rungo výběh s tím, že se půjdu jen projít, což mě zcela dorazilo. Kromě toho, že jsem byla utahaná jako kotě, mi úplně vypověděly službu nohy. Ty největší svaly, co člověk na těle má, bolí při sebemenším pohybu a chodím jak tučňák :-)

Takže jsem celou neděli proležela (abych dostatečně odpočívala a nemoc se nerozjela znova) a propajdala. Zjišťuji, že mám svaly i zespodu na šlapkách, o kterých jsem doteď nevěděla :-)

Dnes se pokusím ještě trochu šetřit a zítra už pomaličku, polehoučku zase začnu s tréninkem, ať ty nově rostoucí svaly k něčemu jsou :-)

3 komentáře:

  1. Holka je fakt škoda, že dobře (skutečně dobře) míněné rady bereš spíše jako kritiku či snad útok na svou osobu. Věci, které se sebou děláš, bys měla provádět pod dohledem skutečného odborníka. Ne pseudoodborníků, kteří nechají obézního člověka běhat v maximální tepovce a ještě mu u toho "tleskají". Ne amatérů, kteří ti fandí, když jdeš na závod nedoléčená a ještě k tomu těsně po dobrání antibiotik. Skutečně mám obavy, že pokud takto budeš pokračovat, že se tu jednou dočkáme článku s názvem: Jak...jsem prožila svůj první infarkt. To bych byla nerada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by se mi někdo snažil skutečně dobře poradit a já to brala jako útok na svou osobu. Hlášky typu "podívej se na sebe do zrcadla" neberu jako radu. A na závod jsem šla s tím, že pokud se nebudu cítit dobře, tak si to opravdu jen obejdu. Ale cítila jsem se dobře, takže jsem běžela tak, abych to nepřepálila (proto byl čas tak pomalý). To, že mám teď namožené svaly, je snad přirozené po tak dlouhé pauze. A nebojte, dohlíží na mě opravdový trenér (který mi účast neschválil právě kvůli antibiotikům, na druhou stranu ví, že nejsem sebevrah). V každém případě děkuu za zprávu a pokud máte nějakou tu dobře míněnou radu, určitě ji uvítám.

      Vymazat
  2. Nelíbilo se mi, že se chystáš jít běhat po nemoci a po antibiotikách. Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak je to pro organismus špatné. Bohužel i v tomto svém věku stále chodím do práce, i když jsem třeba nachlazená (naštěstí mě to potká tak max jednou do roka). Každá nemoc by se měla vyležet a k tomu dodržet správná rekonvalescence. Ale známe to, všichni jsme v práci strašně nepostradatelní, že?! :-D Běhat závod bych tedy ale fakt nešla. Příště se radši šetři ;-) Vážně by bylo moc škoda, aby sis poškodila srdíčko, nebo ledviny, nebo co já vím co ještě. Závodů ještě bude! Ale zdraví máš jen jedno :-)

    OdpovědětVymazat