středa 26. března 2014

Jak... jsem hledala energii

Nevím, jestli je to jarní únava...


Když se rozhlédnu kolem sebe a vidím všechny ty sportovce, kteří zvládají tréninky každý den, ráno si uběhnou 8 km, do práce jedou na kole a odpoledne ještě zajdou na squash, říkám si - kde na to berou energii? Nemluvím jen o situaci posledních dnů, ale zatím pokaždé, když jsem šla běhat (a v podstatě i když jsem dřív chodila pravidelně chodit), tak jsem se vyřídila na celý další den dopředu, a ještě druhý den jsem se z toho postupně dostávala.

Nestěžuji si, vybrala jsem si to a chci dál pokračovat, jen se to snažím pochopit a naučit se s tím pracovat. Vím, že mi spoustu energie bere práce, to jednoznačně, člověk je stále alespoň v lehkém stresu, ale snažím se spát dostatečně dlouho, snažím se jíst tak, aby tělo mělo dost živin, snažím se i o aktivní odpočinek (například ve sboru). Může to být tím, že jsem 27 let nic pořádně nedělala a tělo si za ty necelé dva roky ještě nemělo čas zvyknout na nový režim?

Stále se ještě necítím být přirozeně aktivním člověkem, stále je pro mě pohyb spíš námaha a otrava, než že by tělo bez toho nemohlo být. Samozřejmě vím, že musím, a prostě jdu. Ale jak zajistit, aby tělo z pohybu energii získávalo a ne naopak ztrácelo?

Určitě to bude alespoň částečně psychická záležitost a věc přístupu, ale jak to změnit? Budu ráda za jakýkoliv komentář či diskuzi na toto téma. Třeba se s tím netrápím sama.

9 komentářů:

  1. Ahoj, já to teď mám taky, byla jsem několik týdnů nastydlá a od té doby se nemůžu vykopat jít večer do tělocvičny. Prostě se večer zvednout a jít, nejde to! Jinak mi hrozně pomáhá sluníčko, příští týden už bude lepší počasí, tak snad se zadaří. Cvičit pravidelně jsem začala před třemi lety a nemůžu říct, že by se z toho už stala samozřejmost. Někdy se těším, někdy ne. Běhat jsem začala v únoru, když jsem narazila na Tvůj blog a řekla si, že to teda taky přece musím dát! Nicméně jsem byla 3x, pak jsem byla hodně nastydlá a je to pár dní, co se cítím líp, ale na běhání ještě ne. Tak doufám, že teď už to dám:-) Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, já nemám problém se vykopat (pokud nejsem od rána do noci na akci a opravdu na to není čas), ale spíš si nedokážu představit, že dám do běhu všechno (i když samozřejmě to dle výsledků není vidět) a pak bych ještě šla na kolo nebo do posilovny. Tu energii pak už nemám. Jak ji mám vyrobit?

      Vymazat
    2. Nevím, často o tom přemýšlím, jestli každému bylo geneticky dáno jiné množství energie. Jak se vůbec pozná, kdo je línej a kdo nemá energii? :-) Někdy mě nakopne, když si vezmu příklad z někoho, kdo je na tom teoreticky hůř. Dělám v kanceláři, takže na namáhavou práci se nemůžu vymlouvat, leda na unavenou "hlavu", ale tu si právě sportem mám vyčistit, žejo? Omlouvám se, nedaří se mi zaregistrovat, tak píšu jako anonym:-) Martina

      Vymazat
  2. 1) Dost často prostě machrujeme. Ty sice vidíš, jak se kolem tebe ladně a bez námahy prožene běžec, ale už potom nevidíš, jak se tváří za nejbližší zatáčkou, na pokraji zhroucení. Klidně ti budeme vyprávět, jak ujedeme na kole za den 300km v kuse. Ale že jsem se z toho pěkně poblil, s tím se rozhodně nechlubím na prvním rande.

    2) Pořád ještě máš pár kilo navíc. Kdybych si na 10km výběh vzal dvacetikilový batoh, tak by se mi potom taky nic dalšího nechtělo dělat.

    3) Kopr. Odpor k jakékoliv činnosti. Nevím jak ty, ale já jsem prostě od přírody shnilej. Tipů jak s tím bojovat a jak se motivovat jsou plný weby.

    4) Už jsi vyléčená ze závodu? A co plánuješ příště?

    Silent Runner

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda tohle si snad zarámuju, i když nejsem adresát, a kouknu na to vždycky, až budu mít pocit, jak jsou všichni kolem úžasní a jen já strašný funivý nemehlo. Díky.
      JK

      Vymazat
    2. 1/ Tak jestli je to takhle, tak su klidná :D

      2/ Nadváha je jasná, no snad se to postupně změní i bez machrování :-)

      3/ Shnilá jsem, to je jasný. Bojovat s tím zatím zvládám sama natolik, že zatím vždycky vyběhnu podle plánu.

      4/ Teď jezdím tři týdny po služebkách (ještě příští týden), kde dělám každý den od osmi ráno třeba do deseti večer (žádný víkendy a tak, dneska mám za dva týdny poprvé volný den), takže poprvé plán nedodržuju, ale teď bude tréninkový plán zaměřený přímo na hubnutí, takže běhání třeba 1-2x týdně a k tomu doplňkové aktivity, aby to šlo co nejrychleji dolů. A běžecký cíl letos zůstává - 10 km :-)

      Kdybys případně měl Facebook, je tam stránka, kam dávám kratší zkazky, které se pro blog nehodí (a samozřejmě vždycky odkaz na nový blog).

      Vymazat
    3. No tak zas tak hrozný s tím hroucením za zatáčkou to není. 300km na kole už je dost, ale 150 se dá vcelku bez problémů ( záleží na tempu ).

      Vymazat
  3. Ze začátku jsem to měla úplně stejně. Kde brát na běh energii? Kdy se to zlomilo, přesně nevím, ale teď chodím běhat, abych se tou energií nabila. Možná je to o tom přístupu / v hlavě. Když mi je mizerně, je spousta možností, jak si vyplavit endorfíny. Radši než čokoládu si jdu zaběhat a ano, většinou mě to vyšťaví, ale ty vyplavený endrofíny za to stojí.
    A při samotném běhu mě nabíjí můj mix na mp3. Třeba jsem zjistila, že i kámoška má v běhacím mixu Christinu Aquileru - Fighter. Lepší písničku na výběhy kopců neznám;)

    OdpovědětVymazat
  4. Silent runner má pravdu :-) Když jsem mamince říkala, co jsem dělala přes víkend a pár dní kolem, tak říkala, že jsem neskutečný nezmar, že mě obdivuje, co všechno zvládám a vydržím... Ale taky už nevidí, jak jsem někdy neskutečně utahaná, nechce se mi. U mě je to ale zvyk "být aktivní" už mnoho let (odmalička jsem byla aktivní dítě a posledních 13 let mám psa až dva a věnuje se aktivně sportům s nimi i bez nich). Navíc psa (obzvláště borderku) nezajímá, že se mi dneska po práci nic nechce, takže se zvednu a jdeme na hoďku ven (pokud nejsme na tréninku) a pak už není takový problém ještě i vyběhnout - těším se, až tyhle dvě věci spojím (venčení + běh) - zatím mi vyhovují odděleně.
    Takže hlavu vzhůru - všechny ty akční "hvězdy" jsou taky unavené, nechce se jim (aspoň občas) - všichni jsme jen lidi :-))

    OdpovědětVymazat