středa 26. února 2014

Jak... jsem rekapitulovala pro nováčky

Blog jako médium má jednu nevýhodu: člověk často nastupuje do již rozjetého vlaku.


Mám na mysli to, že kdo nečte blog od začátku, dostává se k novějším příspěvkům a třeba mu chybí kontext (pokud si nedá tu práci, aby si nepřečetl celý blog od začátku). Často potom předpokládá spoustu věcí, které mohou či nemohou být založené na reálném stavu věcí.

Ráda bych zde proto pro ty, kteří nesledují mou cestu od začátku, zveřejnila text, který jsem napsala pro web Rozběhnito.cz na žádost jednoho z redaktorů. Cituji téměř celý text. Třeba tím předejdeme některým nedorozuměním :-)

"Je mi 29 let, vážila jsem 126 kg, teď mám 109 kg, měřím 168 cm (tak si to spočítejte) a nechci umřít na civilizační choroby. Tak jsem se rozhodla běhat.

Vlastně ne, začalo to chůzí. Prostě jsem si řekla, že už nechci být tlustá a začala pravidelně chodit do posilovny na pás – to byl červen 2012. Chodila jsem 3-4krát týdně minimálně 35 minut, k tomu občas nějaká posilovna. Možná se ptáte, proč jsem chodila na pás a ne ven. Každého motivuje něco jiného a já nerada jen tak bloumám po okolí, takže představa, že někam vyjdu a pak se budu muset ještě vracet, mě úplně nelákala. Na posilovně mi vyhovovalo, že přijdu, odchodím si a konec. A když se mi nebude chtít, tak skončím dřív (nikdy jsem to neudělala, ale ta možnost mi vyhovovala).

A tak jsem chodila a chodila, až jsem zhubla 14 kg. Samozřejmě ne jen chůzí, upravila jsem i jídelníček. Všichni mi to chválili a mně bylo fajn. Ale nějak jsem cítila, že mi to nestačí. Vedle mě na pásech všichni běhali a já tam trapně jen chodila. Vždycky jsem se chtěla rozběhnout, ale bála jsem se o klouby, o dech, prostě že to nevydržím. Párkrát jsem zkusila minutu běžet a vždycky jsem byla úplně hotová.

Až koncem září 2013 jsem četla článek, podle kterého se údajně můžou naučit běhat i začátečníci. Do té doby jsem si myslela, že když běhat, tak rovnou aspoň hodinu a rychle. V tomto článku se psalo o střídání chůze a běhu a začínalo se minutou běhu v kuse. To jsem věděla, že zvládnu. Sice s vyplazeným jazykem, ale ano. Plán vypadal asi takto (přinejmenším tak dopadl v mojí úpravě):

1. týden: 3 x (7 minut rychlé chůze + 1 minuta běhu), čtyřikrát týdně
2. týden: 3 x (6 minut rychlé chůze + 2 minuty běhu), čtyřikrát týdně

A každý další týden ubírat minutu chůze a přidávat minutu běhu.

Začala jsem tedy 6. 10. 2013 jednou minutou běhu. Každý týden jsem minutu běhu přidávala. Ve čtvrtém týdnu, tedy když už jsem běžela 4 minut v kuse, jsem se rozhodla, že o tom začnu psát blog. Nazvala jsem ho „Heavy Runner: Jak se běhá začátečníkovi nad 100 kg“ a je přesně o tom. Psala jsem, jak to jde, jak to nejde, s čím jsou problémy, jaké jsou úspěchy. A přitom jsem běhala dál.

Na konci sedmého týdne (minuta chůze a 7 minut běhu) jsem si chtěla zkusit, jestli vydržím běžet déle. A uběhla jsem 25 minut a ještě bych i mohla. Byla jsem v šoku. Za sedm týdnů jsem se dostala z minuty, kdy jsem byla úplně vyřízená, na 25 minut! V tu chvíli jsem věděla, že už uběhnu úplně cokoliv.

Pokračovala jsem tedy dál, teď už jsem přidávala po pěti minutách. V současné chvíli s přehledem dám 45 minut (mám 40 kg nadváhu, jestli vám to přijde málo, zkuste si naložit baťoh a pojďte závodit), uběhnu přes pět kilometrů a přihlásila jsem se na svůj první závod. Rozhodně nemám ambice vyhrávat nebo se umisťovat, ráda doběhnu poslední, ale doběhnu a to je hlavní.

V poslední době se kvůli tepovce, ale i tréninku na zrychlení částečně vracím k indiánskému běhu a musím říct, že to dělá zázraky. Z původního „chci se naučit běhat tak, abych po třiceti minutách neumřela“ se stalo „chtěla bych letos uběhnout 10 km“. Z okolí cítím úžasnou podporu. Od lidí, co mě neznají, zase slyším, že to přece není běh, když je to pomalu, a že si zničím kolena. Ale já na ně nedbám. Jsem Heavy Runner a běhám, protože můžu."

10 komentářů:

  1. Zdravím všechny, kdo pročítají tenhle blog a ještě se nerozhodli, jestli se na to taky dát. Já ho četla od začátku a přesvědčil mě na tolik, že dneska, než jsem šla do práce jsem poprvé vyběhla 3 x (7+1). Nejsem úplně neaktivní, ale běhání mě vždycky odrazovalo proto, že by mě někdo viděl a pak řešil, protože kdo žije na vesnici, tak ví, že anonymita města může být velký přítel. Jsem tedy běžec začátečník, nějaké to kilo by chtělo shodit, tak si to dám podle Vašeho plánu ubírání chůze, přidávání běhu. Všichni tady víme, že nejdůležitější je, že to děláme pro sebe a nenecháme se odradit ostatními, takže v sobotu ráno "poběžím" zas! Ať si říká kdo chce, co chce! Díky za nakopnutí Heavy Runner. Mimochodem ráno je krásně a počasí je ideální. Zdraví zatím spíš jen chodkyně, ale snad budoucí běžkyně. JT

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá JT! Ani nevíte, jakou jste mi udělala radost! :-) Držím všechny palce, co mám, ať se vám vyhýbají všechny problémy, které jsem zatím měla já, ať se vám běhá krásně lehce (pokud máte nahoře jen pár kilo, pak vám to půjde určitě mnohem snadněji), a dejte vědět, jak se daří! Běhu zdar! :-)

      Vymazat
    2. Dobrý den, hlásim, že úspěšně pokračuji a dnes odpoledne poběžím poprvé 3 x (5+3). Jde to skvěle. Gratuluju k prvnímu závodu a ať nás nachlazení obíhá obloukem :-) JT

      Vymazat
    3. No to je super! Za chvíli poběžíte půl hodiny, ani nebudete vědět jak! :-) Držte se! :-)

      Vymazat
  2. Ahoj :)

    Tak jsem dnes pročetla celý blog od začátku až do nejnovějšího příspěvku a předně bych Ti (snad tykání nevadí) chtěla vyjádřit obdiv a respekt k Tvému rozhodnutí změnit svůj život. Tohle, bohužel, moc lidí nedokáže, co mi tak přijde, a tak každý takový krok je vážně hodný oslavy :) Cením si každého, kdo umí vystoupit ze stáda a umí si uvědomit svoji vlastní zodpovědnost a rozhodnutí za to, jak stráví svůj život, že ho má jen a pouze ve vlastních rukou a nespoléhá se na nějaké berličky typu "léků, prášků" nebo neodsouvá řešení svého problému na "někdy později". Někdy později už by mohlo být pozdě. Tak "palec nahoru" :) Je opravdu radost číst o takových lidech.

    Ještě mě tak napadá k tomu, co jsem zde četla. Žijeme v ne příliš hezké době. Dost věcí nás tlačí žít a chovat se tak, jak někde uvnitř nechceme, a to nás ničí. Roky strávené v těchto pozicích nás dost demotivují, že "už to nemá cenu", "to nedokážu", "jsem na to příliš starý/á", "nejsem na tom zatím tak špatně" a co je nejhorší, my si v těch pozicích zvykneme žít a otupíme. Ale tu a tam se naštěstí objeví něco, co nás nutí to a lidé pak hledají, kudy z toho uniknout a hledají radost třeba v tak krásné činnosti a tak krásně jednoduché jako je chůze či běh.

    Přeji všem, aby vámi naběhané či nachozené kilometry vám přinášeli radost, to je to nejdůležitější. Nesmí se z toho stát jen nějaká dřina, jen prostředek ke zhubnutí, zformování postavy, aniž by si to člověk opravdu užíval, protože je ta radost z toho zaručí, že to vydrží.

    Tento blog budu i nadále sledovat :)

    S pozdravem Eliška K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásnou zprávu a vítám vás tu :-)

      Vymazat
  3. Ahoj.
    dneska jsem náhodou narazila na tvůj blog, protože moje kamarádka na fb dala like tvému článku s dnešním závodem. Gratuluju! :)
    Přečetla jsem jen pár článků, ale hned mě to nadchlo. Dokonce až tak, že jsem vzala psa, a šla jsem ven.
    Zkusila jsem 3 x (7 minut rychlé chůze + 1 minuta běhu) a šlo to :).
    Vidím v tom zatím jen samé klady:
    1) vyvenčila jsem psa
    2) zjistila jsem, že mám kousíček od bytu krásně opravenou cyklostezku s osvětlením
    3) po celodenním dělání do školy jsem vypadla ven
    4) zjistila jsem, jak je v tuto dobu venku krásně, když nikam nejdu, a prostě jen tak jdu/běžím..

    Teď jen doufám, že mi to vydrží o dokážu chodit opravdu 4*týdně.
    Díky moc, a těším se na další příspěvky :)
    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, to je super! Držím palce, ať ti to vydrží! :-)

      Vymazat
  4. Ahoj, dcera mě už nějakou dobu lanaří, že půjdeme běhat... a já cítím, že se tomu už fakt asi nevyhnu. :-) Že moje výmluvy na to, že jsem stará (letos 40), tlustá (aktuálně 104), že nemám čas (40hodinový pracovní týden) - jsou asi fakt jen výmluvy. Že to, že mě při běhání píchá v boku, asi není nic divného (ale jaký je to správný dýchání?), že bolest ramen (který při běhu vytahuju nahoru a tam je křečovitě držím, neptejte se proč, nevím to) snad časem s osvojením si techniky přejde, že bolesti plochých nohou snad odbourám vhodnými vložkami do bot... Prostě Heavy Runner, help me: myslíš, že to je řešitelný, nebo jsem ztracenej případ?!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, četla jsem článek o dvou šedesátnících, kteří každý den uběhli maraton, takže o věku to není, naopak - nikdy není pozdě začít :-) Čas si člověk najde (když si ho najde na Facebook, na televizi, na pokec s kamarády, tak si najde půl hodinky na pohyb), je to jen o organizaci. Buď vstát o tu půlhodinu dřív nebo jít místo oběda (nedoporučuju) nebo vyrazit po práci. A teď k té váze... Važím víc, teď je to kolem 108 kg, ale je pravda, že než jsem vyběhla, tak jsem přes rok chodila, takže si tělo na pohyb zvyklo a zpevnilo, co bylo třeba, a pak jsem vyběhla opravdu pomaličku - začalo to minutou běhu v kuse a minutu jsem každý týden přidávala. Tělo si postupně zvykalo na zátěž, naučilo se dýchat a našlo si pohodlné tempo. Co se týče dechu, je třeba zezačátku na sílu dýchat dva kroky nádech, dva kroky výdech a nenechat tělo, ať si dělá, co chce. Za pár výběhů už to půjde samo. Pokud nejste na pohyb zvyklá, zkuste nejdřív 2-3 měsíce jen rychlou chůzi aspoň 35 minut 3-4krát týdně. Už tam se naučíte dýchat a tělo se posílí. A pak zkuste vyběhnout indiánským během. A pak už to půjde samo :) Ztracený případ je mýtus, nic takového neexistuje :-) Držím palce!

      Vymazat