neděle 29. prosince 2013

Jak... mě píchalo v boku

Dnešní běh měl několik nej, a to i přesto (nebo možná právě proto) že jsem se celý týden "flákala".

Zezačátku jsem si říkala, jak budu psát dnes o tom, že běhat jen třikrát týdně a mít prodlevu delší než dva dny, protože jsem byla rychle unavená. Dneska mi teda dost nestačil dech. Začalo mě po pár minutách šíleně píchat v boku a nechtělo to přestat. Ze zkušenosti vím, že nemá smysl se zastavit a rozdýchat to, protože bych se rozběhla a začalo by to znova. Tak jsem prostě běžela dál, trošku jsem zpomalila, snažila se dýchat víc a po dalších deseti minutách to přestalo.

Ale dnešní běh byl mnohem zajímavější. Kromě toho, že když jsem přebíhala silnici těsně před autem, tak jsem hrozně zrychlila na pár vteřin a měla jsem pocit, že mám nohy lehké jak pírko a běží samy, a kromě toho že jsem přes Vánoce půl kila zhubla i přes nezřízené pojídání kopy cukroví a dalších dobrot, jsem dnes svůj tříkilometrový okruh uběhla o dvě minuty rychleji než obvykle!

Nevím, co se stalo - neběželo se mi nijak zvlášť dobře, nad rybníkem jsem toho už měla plné zuby (však je to taky na křivce běhu vidět), bylo mi vedro, ke konci jsem měla srdce až v krku a doma jsem muže vyděsila, protože jsem se lehce dusila, jak jsem měla vysokou tepovku, a přesto jsem běžela hrozně rychle. Můj tip je, že nohám prospěla několikadenní regenerace, tělu prospělo, že jsem rozhodně nijak nestrádala, a celkově jsem byla asi odpočatější, navíc jsem těch 25 minut (i když dneska asi trochu míň) běžela už počtvrté.

Příští týden provedu pokus o 30 minut, musím však prodloužit okruh, protože rozhodně nechci obíhat rybník několikrát dokolečka, abych nahnala čas.

Držte palce!

Žádné komentáře:

Okomentovat