neděle 15. prosince 2013

Jak... jsem to nevzdala

Poměrně často mě lidé nabádají k tomu, abych to nezvdala. Děkuji všem za podporu, já to nevzdám!


Neběhám proto, že bych chtěla něco dokázat sobě nebo jiným. Neběhám ani proto, že je to teď móda. Stalo se to součástí mého života, stejně jako třeba zpěv. Do sboru chodím od druhé třídy a nepřestala jsem s tím, protože si sebe bez zpívání nedokážu ani představit. Stejně tak si nedokážu představit, že bych neběhala (i když běhám zatím chvíli).



Běh se stal součástí mého života. Ještě není přirozenou součástí - ještě to stále bolí, ještě stále to není ta zábava, kterou by se to časem mělo stát, ale cítím, že je to něco, co ve mně bylo vždycky, co jsem měla dělat už dávno. Proto vlastně není co vzdávat - já už nebojuju proti nadváze, lenosti a kdovíčemu, já tím žiju! :-)

Moc si vážím veškeré podpory, která se mi dostává ze všech stran, a všem moc děkuju, že to prožíváte se mnou! Pokud mi nepopraskají všechna ta kolena, achilovky atd., tak si třeba za pár let přečtete můj příspěvek po doběhnutí nějakého závodu :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat