středa 18. prosince 2013

Jak... jsem poslouchala své tělo

Dneska se mi běželo tak krásně, že se mi ani snad krásněji běžet nemohlo!


Jsem v půlce sedmého týdne, dělám tedy tedy 3 x (1 minuta chůze + 7 minut běhu). Výhled do příštích dvou týdnů je:
8. týden 2 x (3 minuty chůze + 10 minut běhu) - když budou ty Vánoce, tak to nechci nijak hrotit
9. týden 3 x (3 minuty chůze + 10 minut běhu)
a dál se uvidí.

No každopádně k dnešnímu běhu:

Venku bylo lehce pod nulou a mně byla hrozná zima. Ani nevím proč, ale rozhodla jsem se udělat si okruh v opačném gardu, což zřejmě byla příčina toho, že se mi běželo tak krásně. Znamenalo to totiž, že se nebudu rozběhávat do kopečka, ale začnu na příjemné rovince na zámkové dlažbě. Chtěla jsem původně nejdřív pět minut rychle jít a "zahřát se", ale byla mi taková zima, že jsem se po minutě a půl rovnou rozeběhla.

Doběhla jsem k parku, kde čekal první kopeček, ale to už jsem byla aspoň trošku zahřátá, takže už mi dokopec nevadil. Taky jsem si všimla, že k zahřátí na provozní teplotu při venkovních teplotách pod nulou potřebuju cca 6 minut běhu. Ještě že jsem začínala na podzim, kdy bylo pořád ještě dost teplo. Teď by to šlo mnohem hůř (např. tři minuty by mě ani neohřály).

Každopádně kopečky mi dnes opravdu nedělaly problém, takže jsem měla čas soustředit se na to, jak vlastně moje tělo při běhu funguje. Přišlo mi třeba až srandovní, s jakou naprostou přesností dýchám - 2 kroky nádech, 2 kroky výdech - a to nebylo cílené, to jsem vypozorovala, že tělo už dělá zcela automaticky, takže stačilo 2-3 výběhy a ono se to samo naučilo.

Dál jsem cítila, jak krásně zabírají všechny svaly, když běžím do prudšího kopečku. Kdybych si ho chtěla jen tak nasucho vyběhnout, tak by mě jistě bolely nohy, ale takhle v tempu to šlo krásně. No a taky jsem cítila svaly kolem toho mého nešťastného kolena - to je snad nejpovolenější část mého těla - celých 14 let se flákalo a teď dostává pořádně zabrat. Ale zatím se statečně drží.

Ke konci běhu jsem si ještě vyběhla na násep u rybníka, jen tak protože jsem měla radost, že běžím, že ještě můžu, a pak jsem si ještě obešla rybník, abych se vydýchala a nabrala ještě aspoň pár minut pohybu.

Zkrátka a dobře, po dvou velmi těžkých a náročných výbězích (jak na psychiku, tak na fyzičku, i když trasa byla stejná) jsem si to dnes opravdu užívala. A jak jsem dnes psala na FB, pokud by výsledkem toho všeho mělo být jen to, že se při sprintu na šalinu (který jsem dnes zažila) ani nezadýchám, ani nezapotím, tak jsem uspěla na plné čáře :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat