středa 6. listopadu 2013

Jak... jsem onemocněla

Tak dlouho se člověk chlubí lepší imunitou, až ho to skolí.


Musím říct, že od té doby, co jsem začala sportovat (červen 2012), jsem nebyla ani jednou nemocná. Dřív to bylo co tři měsíce, pořád antibiotika, pořád záněty nosohltanu, pořád průdušky atd. Od té doby to nebylo ani jednou. Opravdu to přičítám sportu (poměrně intenzivně jsem chodívala chodit na pás), protože nic jiného se zásadně nezměnilo (snad kromě stravy, začala jsem pít pouze vodu a neslazené nápoje a tak).

No a jak jsem tak vesele tuto informaci šířila mezi lidi, tak samozřejmě, naprosto zákonitě mě do týdne začalo bolet v krku. Začalo to včera v noci, ráno už jsem měla slušně napuchlou uzlinu, nemohla jsem polykat, ale ještě jsem poctivě vyrazila na svou první "pětiminutovku". Večer už mi bylo na umření (jsem jak chlap, rýmička je pro mě smrtelná) a celou noc jsem nespala.

Dnes ráno už se to trochu zlepšilo, sice mám teplotu, ale koketuji s myšlenkou, že ač mě bolí celé tělo, smrkám jak o závod a nejradši bych celý den proležela, že bych ráno vyrazila - zaprvé abych neztratila návaznost a zadruhé prý se to má, jak jsem se dočetla v článku na iDnes. Dokud to nesestoupí na průdušky, tak by člověk měl v nižší intenzitě pokračovat (nižší intenzitu asi nedám, jakákoliv intenzita je pro mě zatím vysoká, leda bych popocházela rychlostí 2 km/h).

Zkušení běžci, poradíte?

Žádné komentáře:

Okomentovat