pátek 1. listopadu 2013

Jak... jsem byla tlustá

"Být tlustý" není ani tak stav těla jako spíš stav mysli.


Kdo mě zná dlouho, tak ví, že jsem nikdy nebyla žádná hubenina. Vždycky jsem byla přinejmenším oplácaná. Samozřejmě mi to spousta lidí dávala pořádně sežrat. Každý se v podobné situaci zachová jinak. Mojí reakcí bylo vytěsnění faktu, že vypadám jinak než průměr, a lidi, co s tím měli problém, jsem ignorovala.

Myslím, že pravdu jsem měla v tom, že nikomu není nic do toho, jak vypadám. Co mi ale nedocházelo, tak byl fakt, že nejde jen o kosmetický problém. Že tím, jak vypadám, opravdu dávám světu najevo, že mi na tom nezáleží, že mi nezáleží na mém zdraví, a čím víc jsem sama sebe přesvědčovala, že špatní jsou ti ostatní, co mě soudí za vzhled, tím víc jsem upadala do toho, že to, že mám nadváhu, je vlastně vpořádku, protože jde pouze o kosmetický problém. Už mi nedocházelo, že asi jím víc, než bych měla, aniž bych to kompenzovala pohybem, a že mi bylo jedno, co sním, aniž bych si uvědomovala, že jídlo je pouze pohonnou hmotou pro tělo, a jen výjimečně se stává odměnou.



Jsem od přírody líný člověk, a než bych si někde zašla, abych něco zařídila, tak to odložím, až budu mít opravdu cestu kolem. Jsem tak strašně líná, až to hezké není. Myslím, že je to přirozené, člověk je živočich a žádný živočich neudělá ani pohyb navíc, pokud nemusí. Co asi dělají celý den vaše kočky a psi, když nejste doma? Myslíte, že zvedají činky, aby zůstali ve formě? Ne, válí se. Přijdete domů, pohrajete si s nimi, jdete spát a vaše zvířata dělají co? Jdou spát taky.

No a tak jsem také líná. ALE - jako živočich s 2. signální soustavou mám možnost se rozhodnout a tuto přirozenou lenost překonat. No a tak mi tedy jednoho dne došlo, že dál to tak nejde, že fakt, že jsem tlustá není proto, že mi nejde zhubnout, nemůžu se vymlouvat ani na geny ani na nemoc, ale pouze a jen na svou vlastní lenost. Došlo mi, že opravdu nejde jen o kosmetickou záležitost, ale byla jsem nemocná.

Ano, beru svou nadváhu jako nemoc. Jako psychickou poruchu, kterou je třeba léčit. Neříkám, že by na to člověk měl brát prášky, ale taková psychoterapie by možná u někoho nebyla od věci, zvlášť pokud si sami se sebou nevědí rady. Rozhodně tím nechci říct, že jsou lidé s nadváhou vyšinutí. Každý máme právo dělat se svým tělem cokoliv chceme, každý můžeme vypadat, jak chceme. Prosím, berte toto jenom jako popis mých osobních prožitků, jenom jako moje probuzení do reality, jako osobní zpověď.

V tuto chvíli cítím, že jsem byla opravdu nemocná, že jsem neuměla pomoci sama sobě a že jsem vehementně odmítala jakoukoliv pomoc zvenčí (stejně jako ji odmítá gambler či alkoholik, protože si neuvědomují či nepřipouštějí, že mají problém). Mým problémem nebylo ani tak to, že bych jedla hodně nebo že bych se málo hýbala - to byl až následek. Mým problémem bylo to, že mi to bylo jedno.

Lidem jako mně (stejně jako gamblerům či alkoholikům) je hrozně těžké pomoci. Je to o to těžší, že to budou vždycky brát jako útok na sebe, a jejich už tak nízké sebevědomí se sníží ještě víc. Věřím tomu, že se najdou takoví mezci jako já, "nejchytřejší na světě", kteří si ve výsledku umějí pomoci sami. Spousta lidí se tím ale strašně trápí, jsou nešťastní, že nejsou hubení (hlavně proto, že jim to často hubení lidé dávají sežrat, a ode všech se očekává, že chtějí být hubení), a ve výsledku přibírají čím dál víc.

Nemám žádný návod, jak pomoci člověku který se tímto trápí. Asi je důležité ho mít rád takového, jaký je, aby se necítil méněcenný, a ve chvíli, kdy pocítí, že v něj někdo věří, mohl by začít věřit i sám v sebe a tu sílu změnit věci, které ho trápi, v sobě najde sám. Je to velmi citlivé a nepříjemné pro všechny zúčastněné. Já sama mám do čehokoliv, čemu se říká normální váha, ještě strašně daleko. Třeba tam nikdy nedojdu. Ale vevnitř cítím, jak se moje tělo uzdravuje, jak je mu lehčeji, příjemněji, za poslední rok a půl jsem nebyla ani nachlazená, tak snad je to na dobré cestě. Přeju všem, kdo bojují, aby si cestu našli. Nebude příjemná, ale výsledek bude stát za to!


2 komentáře:

  1. Ahoj Veru, jsi tvrdohlavá, takže věřím, že to určitě zvládneš ;-)

    OdpovědětVymazat