pátek 29. listopadu 2013

Jak... jsem běhala na páse

Po půl roce jsem se vrátila do posilovny s tím, že je tam aspoň teplo. Zdá se, že to je jediná výhoda.


Nechala jsem se ukecat, že to bude lepší, že po nemoci v tom mraze běhat nemám a že vůbec, když nejsem zvyklá běhat venku (ale já jsem zatím jinde neběhala), tak že je to lepší. No výhod to má víc, kromě toho, že je tam teplo, tak mají i váhu a můžu si změřit tep. S potěšením jsem zjistila, že i přes své obžerství v době nemoci jsem nepřibrala, naopak jsem půl kila zhubla a dostala jsem se na 110,5 kg! No a tep po běhu katastrofa - až 195 tepů za minutu. Kamarád trenér mě straší sporttesterem, že si mě bude sledovat dlouhodoběji.

středa 27. listopadu 2013

Jak... jsem nakupovala

Štíhlí lidé prominou, tento článek je především pro dámy, které jako já bojují s nadváhou a s ní spojenými problémy, jako je nákup sportovního oblečení.


Samozřejmě můžete vyrazit ve vytahaných teplákách a tričku, ale pokud chcete požívat výhod funkčního oblečení, musíte hledat. Zdá se, že se úplně nepočítá s tím, že by velcí lidé chtěli také sportovat. Přinejmenším ne ženy, protože v pánských modelech se velikosti začínající X vyskytují poměrně často. Číslování v dámských velikostech u sportovního oblečení může být matoucí.

Jak... jsem začínala znovu

Tak jsem dnes po třech týdnech zahálky (z toho dvou týdnů nemoci) opět vyrazila. A mrzlo!


Už ani moc nekašlu, rýma už je spíš jen alergická a chodit se mi zoufale nechce. Vyrazila jsem tedy i přes všechna varování, že mám ještě týden počkat, na první běh po nemoci. Ale začnu od začátku.

Řídila jsem se několika poučkami, které se nakonec velmi vyplatily. Oblékla jsem se tak, jako by bylo o 10 stupňů více, tedy jak kdyby bylo 10 (u nás byla 0) - tzn. legíny, funkční tričko, funkční mikina ke krku, větrovka a čepice. Teplo tedy bylo zajištěno. Bála jsem se, že mi i bude v té bundě vedro, protože když jsem vyšla z domu, tak mi lehce zima nebyla, ale nakonec to bylo akorát.

úterý 19. listopadu 2013

Jak... jsem počítala ztráty

Jsou to přesně dva týdny, kdy na mě skočila choroba a jsou to přesně dva dny, kdy jsem se jí zbavila.

Dnešní kontrola mě potěšila i zarmoutila zaráz. Už jsem oficiálně zdravá, ale další dva týdny mám s běháním utrum, aby se mi nemoc nevrátila. A já se tak těšila, že koncem týdne vyrazím! Ale je pravda, že stále pokašlávám.

Jak jsem dneska vyrazila, tak jsem si všimla pár nepříjemností - protože jsem dva týdny ležela, tak jsou nohy zcela oslabené. S tím souvisí i mé oblíbené koleno, jehož svaly se během krásně posílily - no, dneska se mi prolamovalo a svalečky se třepaly, takže celá práce je v...

A tak protože běhat nesmím a až začnu, tak pouze s rouškou (podle slov paní doktorky), tak jsem si naordinovala každodenní alespoň půlhodinovou procházku. Tímto zvu každého, kdo by měl chuť, na procházku! :-)

sobota 16. listopadu 2013

Jak... jsem hledala důvody

Na rungo.cz se dnes objevil článek s dotazem na důvody, proč běháme. A tak jsem začala přemýšlet.


Na konci článku byla výzva, ať svých sedm důvodů pošleme do redakce. První dva důvody - hubnutí a kondice byly jasné. Ale vymyslet těch pět dalších, to už nebyla taková sranda. Nejsem si úplně jistá, že moje důvody zveřejní, ale říkala jsem si, že by to i přesto mohlo někoho zajímat. Tady jsou:

  1. Chci zhubnout - vážím 111 kg, už jsem 15 kg shodila chůzí, ale už mě chodit nebavilo, tak jsem začala s běháním
  2. Chci získat kondici - ráda bych zase lyžovala a dělala sporty, které mě baví, ale musím mít aspoň základní kondici
  3. Překonávám sama sebe - učím se běhat postupně a pokaždé, když přidám minutu běhu a uberu minutu chůze a uběhnu to celé, tak se cítím úžasně
  4. Jsem nezávislá - narozdíl od většiny ostatních sportů, můžu běhat kdykoliv a kdekoliv se mi zachce, stačí nazout tenisky. Nemusím se ohlížet na ostatní, nemusím plánovat, prostě vyběhnu, když se mi chce/když mám čas
  5. Rozšiřuji si obzory - zjišťuji o běhání a pohybu spoustu nových věcí, kontaktují mě známí, se kterými jsme si neměli co říct, a teď máme společné téma, učím se spoustu nových věcí o svém těle
  6. Relaxuji - pustím si do uší oblíbenou hudbu, běžím krásnou přírodou, sleduji, jak se mění s postupem zimy
  7. Motivuji ostatní - díky tomu, že jsem celý život nic nedělala a najednou jsem začala běhat a psát o tom, mají ostatní možnost vidět, že to jde, když se chce, a je to jenom o tom vyrazit

Pokud běháte, jakých je vašich sedm důvodů, proč začít? A pokud neběháte, co by vás motivovalo?

pondělí 11. listopadu 2013

Jak... jsem byla závislá na čokoládě

Kdo by to neznal, ten opojný pocit, když se vám na jazyku rozpouští kousíček té nejlahodnější čokolády...


Čokoláda je skvělá věc. Je sladká, obsahuje kofein, člověka nakopne, je sladká... No prostě kdo by ji neměl rád! Existují dokonce teorie, že čokoláda je zelenina. Dáme si ji, když je nám smutno, aby nám bylo veseleji, nebo když je nám veselo, aby nám bylo ještě veseleji. Dáme si ji jako odměnu za to, že jsme celý den jedli správně, nebo prostě jen tak, protože máme zrovna chuť na sladké.

A jsme u toho - chuť na sladké... Kamarádka se mě ptala, jak jsem toto překonala a jestli už vůbec nejím čokoládu a jestli si nedám třeba ani kostičku. Naprosto chápu tu zoufalou snahu si aspoň tu kostičku občas dopřát. Nebudu lhát, mívám stavy, kdy bych sežrala tuny čokolády.

středa 6. listopadu 2013

Jak... jsem onemocněla

Tak dlouho se člověk chlubí lepší imunitou, až ho to skolí.


Musím říct, že od té doby, co jsem začala sportovat (červen 2012), jsem nebyla ani jednou nemocná. Dřív to bylo co tři měsíce, pořád antibiotika, pořád záněty nosohltanu, pořád průdušky atd. Od té doby to nebylo ani jednou. Opravdu to přičítám sportu (poměrně intenzivně jsem chodívala chodit na pás), protože nic jiného se zásadně nezměnilo (snad kromě stravy, začala jsem pít pouze vodu a neslazené nápoje a tak).

No a jak jsem tak vesele tuto informaci šířila mezi lidi, tak samozřejmě, naprosto zákonitě mě do týdne začalo bolet v krku. Začalo to včera v noci, ráno už jsem měla slušně napuchlou uzlinu, nemohla jsem polykat, ale ještě jsem poctivě vyrazila na svou první "pětiminutovku". Večer už mi bylo na umření (jsem jak chlap, rýmička je pro mě smrtelná) a celou noc jsem nespala.

Dnes ráno už se to trochu zlepšilo, sice mám teplotu, ale koketuji s myšlenkou, že ač mě bolí celé tělo, smrkám jak o závod a nejradši bych celý den proležela, že bych ráno vyrazila - zaprvé abych neztratila návaznost a zadruhé prý se to má, jak jsem se dočetla v článku na iDnes. Dokud to nesestoupí na průdušky, tak by člověk měl v nižší intenzitě pokračovat (nižší intenzitu asi nedám, jakákoliv intenzita je pro mě zatím vysoká, leda bych popocházela rychlostí 2 km/h).

Zkušení běžci, poradíte?

úterý 5. listopadu 2013

Jak... jsem to málem vzdala

Musím říct, že jsem cítila, že čtyři minuty běhu v kuse jsou moje maximum. Nejsou.


Minulý týden byl asi krizový, protože se mi nechtělo, bolelo to, ty čtyři minuty už byly pro moje tělo hrozně moc. A stejně jako každý týden jsem si říkala, že víc už prostě nezvládnu. A stejně jako každý týden mě moje tělo překvapilo.

Dnes jsem poprvé vyrazila na 3 x (3 minuty chůze + 5 minut běhu). Opět s mužem (skláním se a obdivuji), ale tentokrát jsem si vzala sluchátka, muže nechala za sebou a soustředila jsem se na svůj běh, takže už mě v boku nepíchalo a snad i bedra už mě nebudou bolet. Rozhodnutá, že když to nepůjde, tak to nepůjde, jsem vyběhla do první pětiminutovky. Překvapivě se mi ale i do toho mírného kopečka běželo dobře a na čas jsem se podívala po čtyřech minutách, což bylo to moje maximum z minulého týdne. A pořád jsem mohla!

pondělí 4. listopadu 2013

Jak... jsem se socializovala

Vzhledem k narůstajícímu počtu čtenářů tohoto blogu jsem se rozhodla sdílet své články i na Facebooku a Twitteru.


Proto pokud chcete být v obraze a nechcete si nechat ujít nové články, staňte se fanouškem blogu na Twitteru a/nebo Facebooku. Občas najdu třeba i zajímavý článek, který zmíním spíše tam než tady, nebo vznikne diskuse na zajímavé téma s uživateli daného média. Určitě budu ráda, když budete tento blog budete sdílet dál, třeba bude někoho inspirovat nebo se mu aspoň zasměje.

Děkuji!

neděle 3. listopadu 2013

Jak... jsem neběžela sama

Stává se ze mě Forrest Gump. Přidávají se ke mně další běžci!


Říkala jsem si, jestli to přijde, a zdá se, že můj poslední příspěvek měl velký ohlas. Kromě toho, že se ozývají lidé, kteří mají s hubnutím či jen nadváhou nějaké zkušenosti, asi největším výsledkem/úspěchem byla otázka mého muže "Tak kdy půjdeme běhat?"! Musím podotknout, že vytáhnout ho občas jen na procházku bylo velké úsilí a velmi oceňuji to, že s tím teď přišel sám.

Dnes jsme tedy vyrazili spolu. Připravila jsem ho na to, že čtyři minuty půjdeme a čtyři minuty poběžíme a toto se bude opakovat třikrát za sebou. A že už příští týden půjdeme jen tři minuty a pět minut poběžíme (čehož se sama děsím, protože už teď cítím, že ty čtyři minuty jsou v tomto nerovném terénu pro mě hraniční). Vysvětlila jsem mu, že si dech musí fázovat, aby se nezadýchal a aby ho nepíchalo v boku. Ukázala jsem mu, jak má držet ruce při chůzi, že nejsme na procházce, a vyšli jsme.

pátek 1. listopadu 2013

Jak... jsem byla tlustá

"Být tlustý" není ani tak stav těla jako spíš stav mysli.


Kdo mě zná dlouho, tak ví, že jsem nikdy nebyla žádná hubenina. Vždycky jsem byla přinejmenším oplácaná. Samozřejmě mi to spousta lidí dávala pořádně sežrat. Každý se v podobné situaci zachová jinak. Mojí reakcí bylo vytěsnění faktu, že vypadám jinak než průměr, a lidi, co s tím měli problém, jsem ignorovala.

Myslím, že pravdu jsem měla v tom, že nikomu není nic do toho, jak vypadám. Co mi ale nedocházelo, tak byl fakt, že nejde jen o kosmetický problém. Že tím, jak vypadám, opravdu dávám světu najevo, že mi na tom nezáleží, že mi nezáleží na mém zdraví, a čím víc jsem sama sebe přesvědčovala, že špatní jsou ti ostatní, co mě soudí za vzhled, tím víc jsem upadala do toho, že to, že mám nadváhu, je vlastně vpořádku, protože jde pouze o kosmetický problém. Už mi nedocházelo, že asi jím víc, než bych měla, aniž bych to kompenzovala pohybem, a že mi bylo jedno, co sním, aniž bych si uvědomovala, že jídlo je pouze pohonnou hmotou pro tělo, a jen výjimečně se stává odměnou.